Ano, věty typu „Ostravský prozaik je totiž autorem konzistentním, kterého skrze jeho texty „poznáváme“, aniž by to znamenalo nějakou nudnou sebestřednost.“ jsou dobré. Ještě lepčejší pak ale věta: „Balabánovy povídky potvrzují, že metafora dokáže nejpřesněji vystihnout stav věcí.“ Aha. Takže jinotaj. V případě ovšem vět Ondry Horáka jako „A tak jsou v povídce Most lidé „mouchy na mucholapce jménem Ostrava“ a Hansovo (postava známá již z Možná že odcházíme) sexuální probuzení je zas vystiženo větou: „Hleděl na ni a cítil, jak se do něj dovnitř prudce a bezohledně dere něco, čeho se bojí a zároveň to chce, strašně moc.““ začínám mít dojem, že se na mne všechny ty (Horákovy) citované věty začínají upřeně čumět zpátky, a nejen to! Jedna mi dokonce zamířila hlavní na hlavu. Píše se takto: „Vánoční povídka Mléčná dráha přináší moment, který prožívá v zimě asi každý, byť většinou patrně nereflektovaně: „Pára od huby a křupnutí sněhu pod botou, to člověka vždycky potěší.““ Neodolal jsem. Odcházím.