Nechte Clouseaua spát!

Když se před třemi lety známý kreslený růžový panter objevil znovu na plátně, nadšení z restaurace jeho „kultu“ trvalo přesně tři minuty a jednu vteřinu – tedy celou stopáž úvodních animovaných titulků. O zbytku filmu, který má skoro celý na svědomí Steve Martin (režie Shawna Lewyho byla tak špatná, že není jisté, zda byl při práci psychicky či fyzicky přítomen), byla právem napsána spousta negativní kritiky. Přesto se na Martinovo skotačení přišel podívat dostatek diváků – a historie se tedy může vesele opakovat.

Ve vypelichaných stopách
Martin kráčí v těch samých, notně vypelichaných panteřích stopách. Na rozdíl od minulého dílu je film ještě zalidněnější a také hvězdnější. Kromě Jeana Rena se představí například Andy Garcia, Alfred Molina, Emily Mortimerová, Aishwarya Raiová, John Cleese, Lily Tomlinová a možná přijde i Jeremy Irons. Tyto osobnosti mají zaručit, že druhý „Panter“ vydělá alespoň tolik co ten první. To však není tah nikterak překvapivý ani přelomový, neboť tento herecký dreamteam by dokázal zahrát i výjev z dvoudenního maratonu v klasickém paličkování.

	Hodnocení LN
	** (dvě hvězdičky z pěti) Růžový panter 2 (The Pink Panther 2) USA 2009 Scénář: Scott Neustadter, Michael H. Weber, Steve Martin Režie: Harald Zwart Kamera: Denis Crossan Hudba: Christophe Beck Hrají: Steve Martin, Jean Reno, Emily Mortimerová, Alfred Molina, Andy Garcia, Aishwarya Raiová a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 26. 2. 2009

Existují však důvody, proč se na snímek příliš dívat nedá. Tím zásadním je Steve Martin, který svého inspektora ztvárňuje sice s vervou, leč poněkud mimo rámec postavy Jacquesa Clouseaua. Bylo by přehnané přičítat charakteru policajta-poplety vnitřní logiku, grácii či extrémní hloubku, nelze z něj však dělat prvoplánového pitomce s náběhem na mentální retardaci.
Peter Sellers to věděl, Steve Martin na to nepřišel. Nejde bohužel jen o hanobení „kultu starého Clouseaua“, jde o zločiny proti komedii samotné. 
 
Film Haralda Zwarta a týmu scenáristů pod vedením Stevea Martina trpí permanentním přehráváním a špatným načasováním snad všech vtipů, ale především ignoruje základní fyzikální zákon, jenž může být i zákonem komedie. Je jím princip akce a reakce. Jednosměrné gagy bez dotažení a logické odezvy tak dosahují efektu hrachu házeného na stěnu.
 
Problémem je i Martinův nepříliš „ftipný francouzský přízvuk“, který je těžko přenosný do českých titulků (přesto Petr Putna odvedl dobrou práci). Otázkou zůstává, jak Panterovi pomůže dabing, jehož se mu dostane na domácím videu.

Také některé další mechanismy z původních filmů Blakea Edwardse přetrvávají – kromě přízvuku například tajemná femme fatale. I zápletka je tradiční – po krádežích artefaktů, jako jsou Turínské plátno či Magna charta, zmizí také Růžový panter. Inspektor Clouseau je jmenován do čela skupiny světoznámých vyšetřovatelů s úkolem zcizené předměty najít.
 
Byl-li první Růžový panter startem „nové“ série, na nějž lze nalákat diváctvo pomocí slavného originálu, druhý díl by pak měl stát na vlastních nohou jakožto svéprávné dílko, které přenáší hon za růžovým diamantem do 21. století.
 
Film však připomíná jakoukoliv jinou ztřeštěnou komedii s idiotem v hlavní roli, která sice disponuje pro diváka milosrdnou délkou, ale nepříliš propracovaným scénářem.
 
Nutno však podotknout, neboť lidská paměť je selektivní a děravá, že zásadní vrcholy kinematografie nepředstavovali ani původní Panteři. Režisér Blake Edwards i herec Peter Sellers se do náruče růžové šelmy vrhali pokaždé, když potřebovali vydělat pořádné peníze. Jenže ti dva si tenkrát svůj honorář alespoň zasloužili.