Každý rodič je přímým svědkem toho, jak se malé děti stále na všechno vyptávají. Tato jejich zvídavost je snad ještě patrnější v dnešní karanténní době. Renomovaný švýcarský psycholog Jean Piaget proto ve svém výzkumu kognitivního vývoje malé děti už v roce 1952 nazval malými vědci.
Vědci (tentokráte „velcí“) zveřejnili v časopise Frontiers in Psychology studii nacházející přímé spojení mezi dětskou zvídavostí a výběrem knih. Děti totiž podle nich preferují příběhové knihy, které jim nenásilnou formou osvětlí to, jak to na naši planetě celkově funguje.
RECENZE: Buď zdráv a vesel. Může být kniha plná sprosťáren povinnou četbou? |
Během dvou sezení vědci zkoumali reakce 48 různých dětí ve věku od tří do čtyř let. Malí čtenáři preferovali knihy, v nichž byly podstatné informace zaobaleny do příběhů. Čím méně formální byl styl knihy, tím lépe.
„Pocit pochopení něčeho v mozku vylučuje hormon dopamin. Ten navozuje pocity štěstí,“ vysvětluje Margaret Shavliková, jedna z výzkumnic. Pro motivaci dětí a rozvoj jejich vědění jsou tedy místo encyklopedií ideální příběhové knihy s přesahem.
Ideální je, když kniha vysvětluje a zachází do detailu. Postava v ní může být například smutná, protože jí zemřel pes, ale některé knihy událost jen věcně popíší, zatímco jiné zajdou do hloubky a například i vysvětlí, proč někdo může své emoce skrývat, a i když vypadá navenek spokojeně, uvnitř ho to velmi trápí. Aby dítě lépe pochopilo tuto emoci, je pro to samozřejmě lepší druhý typ knih.
Otočte si v karanténě historickými glóby. Britská knihovna zdigitalizovala jejich sbírku |
Doporučuje se také dítěti knihu jen mechanicky nepředčítat, ale vybízet ho k zapojení se dotazy a otázkami. I to v něm může nakonec podpořit chuť na četbu, uvádí studie.
„Pokud děti prokazují chuť si číst, budou více prosit své rodiče o společné čtení. To ale platí i v pozdějším věku, protože takové dítě bude pak v dospělosti více ochotné číst ostatním,“ uvádí se mimo jiné ve studii.
