S pomníky je to totiž složité, vždy vzbuzují vášně a emoce. Vztyčují se a kácí podle toho, na který bok se převalí dějiny. Čím bylo dílo a jeho předobraz megalomanštější, o to trapnější a burácivější je jeho pád. Současnost ukazuje, že sporní hrdinové nejsou na veřejnosti v bezpečí a budou se muset odsouvat do muzejních depozitářů.
Němečtí marxisté odhalili Leninovu sochu z Česka. Slavnostní akt doprovázel zpěv Internacionály |
Maršál Koněv, naše poslední velká pomníková kauza, přesně tam směřuje. Starosta Prahy 6, který se o maršálovo sesazení z trůnu zasadil, musel být nějakou dobu i pod policejní ochranou, protože ho stíhaly nenávistné výhrůžky, dokonce smrtí.
Obelisk Olu Ougiba.
Posledních pár let jsou v ohrožení, nebo se přímo kácí v západním světě s dlouhou imperiální historií pomníky koloniálních velikánů – vládců, vojenských velitelů a otrokářů, kteří měli na svědomí neslavně slavnou éru euroamerické rozpínavosti, jejíž důsledky jsou všeobecně známé. A na diplomatické úrovni se projednávají žádosti o navracení uloupených uměleckých artefaktů zpět do zemí jejich původu. V případě Francie na té nejvyšší prezidentské.
Jeden příklad za mnohé z nedávné doby ukazuje na zmatenost ideí zmítaných lidskoprávní rétorikou, politickým populismem a vzrůstajícím nacionalismem. Zdá se, že nalézt společné hledisko je dnes čím dál těžší. V den znovusjednocení Německa 3. října byl před dvěma a půl lety na hlavním náměstí Königsplatz v hesenském Kasselu „pod rouškou noci“ rozmontován a odvezen padesát stop vysoký obelisk, který pro výstavu umění Documenta 14 vytvořil nigerijský tvůrce Olu Oguibe.
Multimediální umělec, sochař, malíř, kurátor a básník, žijící ve Spojených státech, se narodil v roce 1964 a pochází z jihovýchodní části Nigérie, největšího a etnicky rozmanitého kmene Igbo, jeho duchovní a existenciální principy také Oguibeho tvorbu výrazně ovlivnily. A životní postoje umělce zase určilo dětství v Biafře za Nigerijské občanské války. Obrovská humanitární krize poznamenala jeho pohled na to, kde vidí „Biafru dneška“.
Rok od přesunu Koněvovy sochy vášně stále neopadly. Maršálova vnučka si přeje, aby pomník zůstal v Česku |
V bolestném narativu jeho díla se vždy protíná osobní se společenským. Tisíce lidí ze Středního východu a Afriky směřující do Evropy, lidská těla utonulá ve vlnách Gibraltaru, svázaná do pytlů a připravená k likvidaci, to jsou pro něho monumenty naší doby. Podobně i zpravodajství, které obrušuje naše smysly neustálým vyhledáváním obrazů násilí, rozpalovaným ekonomickými zájmy a politickou schizofrenií ve jménu vlastenectví či jiných dogmat.
Oguibe za obelisk získal ocenění Arnold Bode Prize spojené s grantem deset tisíc euro určené umělci, který vnímá události a osudy lidí postižených válkou a perzekucí. Na stéle s názvem Památník pro cizince a uprchlíky je na každé straně vyrytý pozlacený biblický verš z Evangelia podle Matouše: „Byl jsem cizinec a tys mi poskytl přístřeší.” A to ve čtyřech jazycích – v turečtině, arabštině, angličtině a němčině.
Málokterý umělecký projekt v poslední době vyvolal tolik kontroverzí jako tento. Stal se poutním místem pro migranty žijící ve městě, především Turky, Eritrejce a Syřany, protestovali pod ním konzervativci, kteří Angele Merkelové nemohou zapomenout vstřícnost vůči přistěhovalcům v roce 2015. Svou roli bohužel sehrála i cena díla. Umělec ho chtěl Kasselu po skončení Documenty odprodat za 600 tisíc euro, ale nakonec slevil na 126 tisíc s podmínkou, že bude stát na hlavním náměstí Königsplatz.
Pokud by se autor a městská rada na místě neshodli, měl se obelisk odvézt do Washingtonu D.C.. Zveřejnění ceny, kterou autor za své dílo žádal, zvedlo obočí kdekomu a na obelisku se objevil nápis: „660 tisíc? Zbláznil ses?“ Členové ultra-pravicové strany AfD (Alternativa pro Německo) nepřestali dílo ostře napadat. Vzhledem k jejich antiemigrantské, antisemitské a holocaust popírající agendě to nemohlo nikoho překvapit.
A tak radnice nakonec obelisk po roce odstranila, ale o další rok později radní své rozhodnutí přehodnotili. Vztyčování i kácení pomníku samo o sobě jistě stálo pořádnou sumu. Starosta města poděkoval autorovi, že nové umístění povolil a splnil tak prý přání mnoha obyvatel města. Pomník byl znovu vztyčen na frekventované obchodní ulici Treppenstrasse, první pěší zóně v poválečném Německu. Jestli po podobné šarádě poselství obelisku ještě k někomu promlouvá, je ale otázkou.
