Pokus o restart českého filmu

Snaha nepodobat se ničemu českému je tak zjevná, že ji takřka lze zaměnit za touhu podobat se „něčemu trendově evropskému“: nelze prostě přehlédnout, že režisérovým oblíbeným filmem je Lola běží o život.

Restart má také ženskou hrdinku, která se během čtyřiadvaceti hodin pokouší napravit, co napáchala jednou žertem míněnou větou. Sylvie se ve zběsilém tempu přesouvá po Praze od jednoho záchytného bodu ke druhému a snaží se čelit nečekaným nástrahám i osudu. Nemusí sehnat balík peněz jako Lola, stačí, když se jí podaří zachránit vztah. Každým dalším krokem ale situaci víc komplikuje a zamotává se do nerozmotatelné sítě.

Tematické banality a klišé
Restart trpí velkou disproporcí mezi tím, jak je natočen, a o čem vypráví. Zatímco po formální stránce se mu daří držet krok s tím, co si předsevzal, tematicky sklouzává k banalitám a klišé. Hlavní hrdinka prostě „musí“ pracovat v reklamní agentuře a „musí“ trávit každou noc po klubech - zřejmě jedině tak může být dostatečně současná a citově povrchní, aby do konce filmu měla co napravovat. „Musí“ tu zaznít stokrát provařené „pařííímééé!!!“, jinak by asi současná mladá generace nebyla náležitě oklasifikovaná.

Hodnocení LN: * * *

Restart ČR/Finsko 2005 Scénář: Ondřej Ládek, Julius Ševčík Režie: Julius Ševčík Kamera: Kasimir Letho Hudba: Filip Míšek, Epson Waldes a další Hrají: Lenka Krobotová, Filip Čapka, Anna Polívková, Václav Jiráček, Hana Seidlová a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 8. 12. 2005

V příběhu se reálné sekvence prolínají s těmi, které by se snad mohly odehrát za jiných okolností, případně proběhnou pouze v Sylviiných představách. Díky tomuto prvku se docela krátká story „načechrá“ na celovečerní délku a do příběhu se dostane pár ozvláštňujících prvků, ale opět - bohužel - nejde o žádnou originalitu.

Dialogy jsou chvílemi chtěné a nepřirozené, jindy plynou naopak docela nenásilně. Podobně rozkolísaní jsou i herci. Lenka Krobotová, která si tu prošla křtem ohněm mnohem dříve než v Doblba!, má své velmi světlé, ale i bezradné chvíle. Celý film na ní stojí a nakonec vlastně docela pevně a jistě. Rozhodně jistěji než na zbytku hereckého ansámblu.

Škoda, že scénáři a hercům nevěnovali tvůrci stejnou péči jako formální stránce filmu a postprodukci. Přesvětlené záběry ruční kamerou mají svou hektickou poetiku, čitelnou barevnou stylizaci i výtvarný názor, tady je současnost obsažená docela přirozeně, nepřiškrcená žádnou křečí a chtěním za každou cenu. Ze zvukové koláže těkavých vjemů se rodí konkrétní pocity a hlavně přesvědčivá atmosféra života v metropoli. Tohle je přístup, na němž se dá stavět.

Restart může část publika nadchnout, část popudit. Záleží na tom, jak má kdo nastavené priority. Koho osloví dynamický způsob vyprávění, bude možná ochotný tolerovat klišé v příběhu. Kdo se nepřenese přes nedokonalý scenáristický základ, formální nápaditost ho nejspíš nepřesvědčí.