RECENZE: Herec zamotaný v síti StB. Nová minisérie České televize stojí za podívání

Stanislav Láník je nadějný herec, hlavní hvězda ochotnického Divadla pracujících. Jeho ambice jsou ještě mnohem větší, brzdí je však Standův špatný kádrový profil. Jeho otec zahynul v bojích u Tobruku a matka byla obžalovaná z kolaborace s nacisty, zemřela ve vazbě. Standova sestra Anežka se musí živit zametáním ulic a oba sourozence každou chvíli terorizuje démonický domovní důvěrník Štěpánský.

Standa proto o angažmá ve velkém divadle může zatím jen snít, stejně jako třeba o studiu na vysoké škole – přestože, jak se ukáže, je vedle hereckého nadání obdařen také fenomenálním talentem na matematiku. Na fakultě pracuje jen jako údržbář, dokud si jej nevšimne jeden z přednášejících. Jeho nabídka, že Standovi pomůže stát se řádným studentem, ovšem není tak docela nezištná.

 Profesor Hél je homosexuál a ve Standovi chce mít víc než jen žáka. To ale není jediná možnost, jak se může hlavní hrdina nestandardní cestou dostat k tomu, co by chtěl – ve hře je také spolupráce s tajnou policií. Bez prozrazování podrobností jen uveďme, že následně se Standa skutečně stává členem souboru Divadla československé armády (neboli Vinohradského divadla), ani tím však jeho dobrodružství a spolupráce s StB nekončí.

Trilogie dala především velkou příležitost skutečnému herci Janu Cinovi, který suverénně předvádí zdánlivě bezelstného tichého mladíka zahaleného znepokojivým tajemstvím. S hlavním hrdinou kontrastuje postava jeho otevřené, hubaté a až nebezpečně upřímné sestry Anežky, kterou s velkou přesvědčivostí ztvárnila Jenovéfa Boková. Každý ze tří dílů představuje Stanislava v jiném prostředí a situaci a každý díl také hraje s divákem trochu jinou hru: díky tomu Herec dokáže účinně překvapovat a udržovat napětí.

Dobu, do níž je zasazena, evokuje trilogie občas vstřiženými archivními záběry a také různě zaonačenými odkazy na skutečné dění v oněch časech. (Když je například hrdina v divadelním angažmá, vzpomínají herci na aféru kolegyně „Pěničkové“.) Zejména zpočátku tak Herec budí dojem, že možná nabídne vážně míněnou studii tehdejších estébáckých intrik v divadelním prostředí. A také že půjde z velké části o vnitřní drama rozporuplné osobnosti, která toho musí hodně skrývat, včetně své homosexuality. Divadelní prostředí je ovšem nakonec spíše jen vděčná dílčí kulisa pro efektní špionážní historku nabitou čím dál méně věrohodnými atrakcemi, mezi nimiž se klíč ke Stanislavově pokřivené osobnosti tak trochu ztrácí. Což ale neznamená, že by nestálo za to podívat se, jak to s ním dopadne.