Středa 20. října 2021, svátek má Vendelín
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Maloměšťáci v Brně. Je v nás cosi sobeckého a egoistického

Kultura

  8:00
BRNO - Nastudování Gorkého Maloměšťáků v režii Ivana Buraje se v brněnském HaDivadle stalo první premiérou sezony, jejíž dramaturgie se věnuje lidské práci a jejímu současnému významu.

Cyril Drozda a Simona Peková. Inscenace Maloměšťáci. Režie: Ivan Buraj. foto: HaDivadlo

Dramatický debut Maxima Gorkého, od jehož narození loni uplynulo 150 let, je uváděn také pod titulem Měšťáci. Originál nese i podtitul Scény z domu Bezsemenových. Tento text z počátku století charakterizuje na rozdíl od her Čechovových zřetelná ideologičnost. V tuctu vystupujících figur je to právě dělný, aktivní strojvůdce Nil, který je zhmotnělou předzvěstí revoluce. Buraj však ve své inscenaci nedělá z Gorkého hry okatý manifest ideologie. Naopak vše inscenuje až jako čechovovsky posmutnělý táhnoucí se sled zatmívajících se výjevů, které se skládají do melancholického obrázku lidí vyprázdněných, unuděných a ztracených nejen ve své době, ale zejména v sobě samých. Zřejmě i proto zůstanou po přestávce dva výjevy zcela němé: slov se nedostává, nejsou a nejsou ani třeba.

Hlavní postavou Maloměšťáků je otec rodiny Bezsemenov, který pronajímá byty mladým lidem. Všichni se na střídačku scházejí v prostorném honosném salonu prosperujícího domu. V naoko slušné měšťanské domácnosti však vzlínají konflikty a nóbl pokoj se mění v pomyslné předpeklí všech zúčastněných. Svět, který býval kdysi stabilní a v pořádku, už takový není, doba má jiná pravidla, což jasně vysvítá z dialogů i konfliktů v tomto parádním interiéru. A Buraj v promluvách těchto ztracených lidí jemně obtahuje další témata, jako je třeba právě práce, tvořivá lidská činnost, pasivita nebo i hrabivost a chamtivost či fatální nedorozumění mezi generacemi.Celý režisérův koncept jasně určuje už scéna Lenky Jabůrkové. Divák do sálu vchází přes hyperrealistickou repliku dobové jídelny s rudými stěnami, drahým nábytkem a koberci, přes něž dokonce personál natahuje fólii, aby je diváci nepošlapali či nezanesli smetím. Iluze spořádané domácnosti musí být dokonalá! Vše je tady podřízeno divadelnímu naturalismu, jak ve výpravě, tak i v herectví. Tady se kupříkladu servíruje opravdová velká pečená kachna, matce Akulině teče z nosu „skutečná“ krev, všichni jsou oblečení podle dobové módy, prožíváním a mohutnými emocemi se nešetří, až by Stanislavskij zajásal. Tady to vše nápodobou neveselé reality přímo bobtná jako na Repinových obrazech a v obličejích, které tak věrně maloval.

Taková režijní strategie může vypadat staromódně (ostatně o starých pořádcích se tady hraje), díky přesně uchopeným figurám všech zúčastněných ale slaví úspěch. Buraj totiž (a to je na této inscenaci nejzajímavější i nejcennější) demaskuje tyto maloměšťáky prostřednictvím jich samotných. Nekarikuje či nepranýřuje je zvenku, nechá je, aby se na jevišti shodili sami přes hyperbolizované emoce: smutku, nenávisti, lhostejnosti nebo strojeného zájmu. Vlastně si režisér svůj jediný komentář nechává na samotný konec. Nad hlavami účinkujících je blikavě rozkmitaný nápis Maloměšťáci. Nejde nejspíš o titul hry, ale o shrnutí toho, s kým jsme měli více než dvě hodiny tu čest. Už Gorký prohlásil a trefně shrnul, že maloburžoa je člověk, který upřednostnil sám sebe. A vzepjatého individualismu či nihilismu si tady užijete dosyta ve všech hereckých rukopisech.

I přesto má Burajova inscenace svého nekorunovaného krále. Je jím Cyril Drozda v roli starého Bezsemenova. Tento zuřivý geront, vynucující si lásku a uznání okolí a manipulující se životy svých dětí, je jednou z nejlepších kreací, které tady herec v poslední době vytvořil. Drozda opustil zavedenou polohu, v níž s groteskním odstupem servíruje své role. Jde o hodnověrně strukturovaný realistický výkon, který je jakoby nevybuchlou bombou. Diváka elektrizuje a znejisťuje po celou dobu. Výtečně si s vyhaslou Taťánou poradila Táňa Malíková, až obludně dojemná je Simona Peková jako matka rodiny. Pozoruhodné herectví zámlk a citových cézur nabídne Anna Čonková jako Jelena. Souboru se bez výjimky daří udržet psychologicko-realistické herectví, velké vnitřní emoce, aniž by se uchyloval ke krajnostem a karikatuře. Do záměrně podsvícené, potemnělé inscenace, servírované v až bergmanovském stylu, v první půli opakovaně šumí meluzína, po přestávce je logicky hudební ryk halasnější. Ale to už jsou jen náladotvorné ozdůbky inscenace, která zajímavě a se silným vnitřním zaujetím všech zúčastněných ponejvíce ukazuje jediné. Maloměšťáctví není žádný sociální status, ale zejména cosi egoistického a sobeckého v nás.

Maxim Gorkij: Maloměšťáci

Překlad: Bohumil Mathesius

Režie: Ivan Buraj

Scéna: Lenka Jabůrková

Kostýmy: Kateřina Marai

HaDivadlo, premiéra 13. 12.  

Autor:

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Test sluchátek: Z šesti novinek nás nejvíce nadchly ty nejlevnější

Premium Test zcela bezdrátových sluchátek přinesl docela neobvyklé překvapení: úplně nejlevnější model v celkovém hodnocení...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Mohlo by vás zajímat