Slavná sága George Lucase se má pod křídly studia Disney rozrůstat každým rokem. Loni přibyla nástavba za její chronologický konec, která má být základem hlavní linie budoucích dobrodružství. Dnes vstupuje do kin jakási mezihra původního vyprávění. Dopředu bylo známo, že děj snímku s tajemným názvem Rogue One skončí tam, kde začíná film Nová naděje – v chronologii ságy čtvrtý, ovšem jinak ten úplně první, s nímž George Lucas přišel.
Úvodní titulky Nové naděje z roku 1977 praví, že povstalecké vesmírné lodě právě dosáhly prvního vítězství v boji proti zlému Galaktickému impériu a že během bitvy se povstaleckým zvědům podařilo získat tajné plány k nejdokonalejší zbrani Impéria, kosmické stanici zvané Hvězda smrti. Díky těmto plánům pak v závěru Nové naděje Luke Skywalker Hvězdu smrti efektně rozstřelí.
  |
Nynější film Rogue One, pojednávající o zmiňovaných zvědech, tedy nemusí, a co je pro něj horší, ani nemůže diváka napínat, zda se cíl mise podařilo splnit, plány ukořistit a předat. Druhé zásadní omezení pak vyplývá ze skutečnosti, že bitva na počátku Nové naděje končí masakrem, z něhož unikne jen princezna Leia (v zajetí) a dvojice droidů v záchranném modulu. Stateční špioni jsou tedy hrdinové na jedno použití se vším, co to s sebou nese.
Filmové premiéry: Star Wars s novou hrdinkou i koncert Adele |
Scenárista Chris Weitz (Jak na věc, Zlatý kompas, Popelka) byl tudíž postaven před úkol podobně sebevražedný jeho hrdinové: vytvořit v rámci uvedených daností napínavé vyprávění, které by snad navíc nemělo být příliš depresivní, je úkol pro chytrou horákyni. Není divu, že studio v průběhu natáčení najalo ještě dalšího scenáristu – Tonyho Gilroye, který má zkušenosti z jiného ranku příběhů: mimo jiné pracoval na bournovské špionážní sérii.
Zaručené zprávy o tom, jak a proč režisér Gareth Edwards (Zakázaná zóna, Godzilla) film v průběhu jeho vzniku přetáčel, dlouho a vděčně plnily fanouškovská diskusní fóra. Těžko říct, co případně ve filmu po přetáčkách není a zda je důvod toho litovat. Pokud by ale platilo, že v jakési původní verzi mohl mít snímek spád, důrazné sdělení a osobitého ducha, pak by nepoužité scény byly cosi na způsob filmařského kamene mudrců. Jenom ten by totiž mohl spasit únavný sled stereotypů, který se jinak na diváky po většinu filmu valí, byť v působivém obrazovém ztvárnění.
Ve válce se každý ušpiní
Nechybí tu leitmotiv celých Star Wars, totiž vztah rodiče a dítěte – ovšem stává se z něj už poněkud vyčpělé klišé. Rodičem je zde vědec Galen Erso (Mads Mikkelsen), kterého Impérium uneslo a násilím donutilo k práci na Hvězdě smrti. Jeho dceru jménem Jyn (Felicity Jonesová) vychoval rebelský vůdce Saw Gerrera (Forest Whitaker), potom ji ovšem ne moc hezky opustil.
Vážné zranění Forda při natáčení Star Wars má dohru. Dostane odškodnění 1,6 milionu liber |
Dospělá Jyn je proto rebelka bez příčiny, respektive bez cíle, nezajímá se o politiku a nechce se nijak angažovat. I tak je zavřená v pracovním táboře Impéria, kam si pro ni přijde komando „těch hodných“, nicméně po letech bojů už také notně ušpiněných. Potřebují Jyn, aby se dostali k jejímu otci. Chtějí mu zabránit, aby pro Impérium dokončil Hvězdu smrti, a posléze usilují o předání oněch pověstných plánů povstaleckým spojencům.
Peripetie mise s předem daným osudem se odvíjejí se zřetelnou snahou zaujmout ještě něčím jiným. Na Impériem okupovaném měsíci Jedha, kde se odehrává část příběhu, zuří konflikt nápadně podobný současné válce v Sýrii – vládní síly tam bezohledně likvidují rebely i civilisty pod záminkou nastolení míru a pořádku, zatímco různé frakce rebelů se radikalizují až do extrému a používají podobně nelidské prostředky. Snímek tuto špinavou povahu války docela důrazně ukáže, ale nic zásadního z toho vlastně nevyplyne, snad jen, že pak může být divákům některých postav méně líto.
Dokud snímek líčí onu bídu zoufalé války, budí naději, že by mohl přece jen něco zajímavého přinést. Jenomže to už do příběhu vstupují všemožné nadbytečné postavy, jako slepý Orientálec, který je přesvědčen, že se dokáže napojit na Sílu, a děj se roztéká do sladkobolného kýče. Rebelka Jyn se z nezájmu o odboj bleskově přehoupne v jeho ústřední postavu a motivátorku. Drsní chlapíci z její suity si ji stejně rychle zamilují jako sedm trpaslíků svoji Sněhurku a pak už jen vše obvyklými cestami směřuje k očekávanému vyústění.
Jaký film, takový droid
Drsné a bezútěšné ladění snímku zpočátku podtrhuje také droid K-2SO, svého druhu protipól ke komickému duu R2-D2 a C-3PO, které dostává značný prostor v Nové naději (a i v Rogue One se pro formu mihne). K-2SO je přeprogramovaný droid Impéria a nelidskostí svého vzhledu i uvažování dokáže být hrozivý, nakonec se však i jeho osobnost rozplizne do neškodné beztvarosti. Ve snímku jsou asi tak dva komické momenty, které by však bylo lepší vynechat, protože do jeho nálady vůbec nezapadají. Stejně tak telekinetické extempore Dartha Vadera nijak zásadně neutuží vnitřní vazbu Rogue One na původní ságu a působí jen jako snaživý ornament.
Rogue One: Star Wars Story je přehlídka vedlejších hrdinů, kteří se srdnatě, ale marně snaží ve vymezeném čase nějak výrazněji zaujmout. Zbude po nich zase jen ta krátká věta na počátku Epizody IV – Nové naděje.
