Ztracený svět zná jistě každý. Pravděpodobně ne přímo román Arthura Conana Doyla (s předlouhým podtitulem: Zpráva o úžasných nedávných dobrodružstvích profesora G. E. Challengera, lorda Johna Roxtona, profesora Summerleea a pana E. D. Malonea z redakce Daily Gazette), známější jsou spíš různé komiksy či filmové adaptace, které měly s Doylovou prózou tu více, tu méně společného.
Také Zdeněk Jecelín si pro svou divadelní adaptaci bere spíš jen dějovou kostru (přesto je obdivuhodné, jak mnohé z Doylovy knihy funguje, překvapuje a baví i dnes) a některé z postav vynechává či nahrazuje jinými. Například z bohatého dobrodruha Johna Roxtona se v divadle stává odvážná lady Jane, takže je láskyplný happy end v dohlednu…
A po parku se prohání desítka pravěkých příšer
Diváci jsou samozřejmě nejvíce zvědaví na to, jak budou brontosauři, tyranosauři, velociraptoři i létající pterodaktylové vypadat. Vtipně i hrozivě zároveň. Obrovské loutky, které přiznaně vodí a ovládají herci, mají podobu, jakou známe nejlépe. Jsou to – podle slov režiséra – kostry, které vyšly z 3D modelů puzzle. Diváci si však na tuto podívanou (a opravdu je fascinující, když se po zámeckém parku prohání více než desítka pravěkých ještěrů) musí chvíli počkat.
RECENZE: Poutníci do Lhasy. Návod, jak zachránit ‚starý dobrý svět‘ |
Inscenace začíná jako muzikál, diváci se totiž mají nejprve dozvědět, jak a proč se vlastně skupinka dobrodruhů na svou cestu vydala (což je mimochodem neduh i některých filmů). Bohužel je tento začátek – především pro malé diváky – trochu zdlouhavý. A také někteří herci si naivňoučkou a humornou stylizaci příliš „užívají“. Na druhou stranu zde vynikají krásné kostýmy (především dámské klobouky a malované šaty připomínají nostalgickou krásu některých filmů Karla Zemana) Jitky Nejedlé, jež je společně s Jánem Terebou také autorkou loutek.
Naštěstí je ve druhé části inscenace divákům vše vynahrazeno vrchovatě, křečovitého humoru ubývá a konečně je čeho se bát. Je to i díky herectví Františka Hniličky, jenž ztvárňuje redaktora Edwarda Malonea (a jehož příjmení je dost často v představení vyslovováno jako „meloun“), a Jana Kaštovského, který hraje zarputilého profesora George Challangera.
Krumlovské „otáčko“ má své příznivce i své odpůrce. A tento Ztracený svět má sílu mnohé z nich přesvědčit, že uvádění inscenací v přírodních kulisách může mít smysl, když se sejde tak kreativní tým a dokáže je oživit. A tak je potřeba ještě jmenovat Martina Talagu, který herce bravurně připravil i pro skupinové choreografie, kde vystupovali jako ragbisté či opolidé.
Arthur Conan Doyle a Zdeněk Jecelín: Ztracený svět Režie: Petr Hašek Scénář: Zdeněk Jecelín Písňové texty a dramaturgie: Helena Kebrtová Scéna a loutky: Ján Tereba Kostýmy a loutky: Jitka Nejedlá Hudba: David Hlaváč Choreografie: Martin Talaga Jihočeské divadlo – Malé divadlo, Otáčivé hlediště Český Krumlov, premiéra 23. 6. (letošní reprízy se konají od 16. 8. do 9. 9.) |