Bylo vlastně obdobou Čundrgroundu, původně personálně proměnlivého sdružení na pomezí rocku, blues a folku, jehož iniciátory byli už v 70. letech dva Vladimírové, Mišík za rockery a Merta za folkaře.
Album je záznamem velmi osvěživého koncertního setu tria z archivu šéfa Valašského špalíčku Karla Prokeše. Pořízen byl právě na tomto festivalu v roce 2004. Hrály se tehdy Mišíkovy většinou starší, baladicky a bluesově laděné písně, z nichž mnohé patří mezi jeho největší hity. Kvalita provedení je v tomto obsazení samozřejmá a pohoda, jež z nahrávky čiší, je typická nejen pro tyto muzikanty, ale i pro prostředí festivalu s nezaměnitelnou atmosférou, jehož středobodem je zámek Žerotínů.
Posluchač si ale možná v prvním plánu neuvědomí ještě jeden velmi podstatný rozměr, týkající se kooperace Mišíka s Hladíkem. Společně v roce 1968 založili kapelu Blue Effect, jež se okamžitě vyšvihla na špičku české rockové scény, vyhráli kdejakou cenu, natočili album Meditace – a pár měsíců po jeho vydání byl Mišík z kapely vyhozen. Což mělo na svou dobu v Československu neobvyklý průvodní jev ostré mediální přestřelky mezi oběma protagonisty.
Vladimír Mišík na to v rozhovoru v roce 1999 zavzpomínal takto: „Z dnešního pohledu plně respektuju, že si Radim chtěl kapelu uzpůsobit k obrazu svému, což pak dělal absolutně a bylo to v pořádku. Ale tehdy jsme byli nezralí, přes časopis Pop Music Expres jsme na sebe s Radimem vzájemně kydali různé voloviny a neměli tušení, že je to vlastně pro nás oba dobře. Dneska můžu říct, že všechny následující kroky jsem udělal nejlíp, jak jsem mohl.“
Proto když se začali kytarista a zpěvák spolu znovu objevovat na pódiu (válečné sekery v soukromí zakopali mnohem dříve), bylo to jakýmsi veřejným aktem smíření. Nyní zaznamenaným a potvrzeným i oficiálně.
