Je fajn, že se největší restrikce postupně začínají uvolňovat, ale je nasnadě, že už nám všem z toho neobvyklého stavu trochu hrabe - vertikálně i horizontálně napříč. Lidi v médiích se dopouštějí čím dál neuvěřitelnějších výroků a internet, zejména pak sociální sítě, tam to už vůbec působí jako na trenažéru vyšinutosti. A nejlepší výsledky pak mají různí kříženci nedomyšlených výroků, nepřesných pochopení, šílenství a serióznosti.
Například v pondělí řadě kulturních publicistů do mailu přisvištěla tisková zpráva Svazu českých knihkupců a nakladatelů, jistěže ctihodné instituce, která v předmětu nese emotivní zvolání „Milovníci knih o listování nepřijdou!“ A následuje dokonale bizarní, pro nynější dobu však příznačný text: „Z páteční tiskové konference vlády vzešla dezinformace o tom, že zákazníkům v knihkupectvích nebude dovoleno knihami listovat. V následných doporučeních Ministerstva zdravotnictví se tato zpráva naštěstí nepotvrdila. Zákazníci si tak mohou užít vybírání knih v nově otevřených knihkupectvích v plném rozsahu, pouze si u vstupu dezinfikují ruce, čímž chrání ty, kteří by případně po nich listovali stejnou knihou. Při šíři nabídky knih v knihkupectvích to však ani není pravděpodobné. Co nejsrdečněji tak všechny zveme do nově otevřených knihkupectví. Přijďte knihkupce podpořit.“ To už není Kafka nebo Orwell. To je Jaroslav Hašek v nejlepší formě.
V neděli 26. dubna měl (záměrně nepíšu „oslavil“) sedmdesátiny Vlastimil Třešňák. Autor písní (nesnáší slovo písničkář), spisovatel, malíř a bůhvíco ještě. Bývá zvykem, že takové výročí zpravidla muzikanti slaví nějakým větším koncertem. Zamluví se proslulosti oslavence odpovídající prostor, pozvou se hosté z řad hudebních kolegů, často bývá přizván, pro dokreslení, i nějaký ten gratulant z jiného oboru. A hraje se, zpívá se, lidé tleskají a muzikanti pokračují na afterparty, ze které odcházejí podle naturelu v různých stádiích následujícího dne. Něco takového v případě Vlasty Třešňáka nebylo možné. Jednak tu máme „zákaz shromažďování“. Ale to je v tomto případě ten nejmenší problém. Nedovedu si představit, že by Třešňák, se vší svou nesnášenlivostí vůči byť jen náznaku okázalosti, byl ochoten podstoupit takový tyjátr, jakým by zákonitě musel „narozeninový koncert“ být. A last but not least: na jeho webových stránkách v rubrice Nejbližší koncerty najdeme strohé: „Vlastimil Třešňák již nevystupuje, děkujeme za pochopení.“
Vlastimil Třešňák
Téhož dne vydala nový klip moje oblíbená kapela Ukulele Orchestra of Great Britain. Orchestr, skutečně složený výhradně z hráčů na ukulele různých ladění od sopránového po basové jsou zcela základní a zakládající formací aktuální obliby tohoto nástroje ve světě. A nejen to: kapela se zaměřuje na občas skutečně podivuhodné předělávky světových hitů zejména ze světové rockové scény. Novinka využívá živou nahrávku coververze The Model, asi nejslavnější písně německých pionýrů elektronické hudby Kraftwerk. Klip natočili členové orchestru dnes už vlastně běžnou metodou videového „selfíčka“ každého hudebníka zvlášť v jeho domácí karanténě. Samozřejmě s nepostradatelnou dávkou anglického humoru.
