Rozloučení s Václavem Vorlíčkem. Obřad byl krátký, ale dorazily největší herecké hvězdy

Dorazili také například režiséři Filip Renč a Zdeněk Troška, herci Jiřina Bohdalová, Pavel Trávníček a Dagmar Patrasová nebo herec a divadelní ředitel Jan Hrušínský. Mezi smutečními hosty byl i ředitel České televize Petr Dvořák. Za pražský magistrát přinesl věnec předseda výboru pro kulturu Jan Wolf. Mezi věnci byly i květiny od prezidenta Miloše Zemana a Parlamentu ČR, vedení FAMU, filmového festivalu Karlovy Vary nebo představitelky filmové Arabely Jany Nagyové.

Muzeum Popelky v Česku? Pokud, tak až po mé smrti, řekl režisér Vorlíček v posledním rozhovoru pro LN

Zelenka, který se znal s Vorlíčkem čtyři desítky let od dob svých studií, ve smutečním projevu hovořil o Vorlíčkovi jako o vzácném a vždy pozitivně myslícím člověku. „Snažil jsem se představit, kolik jeho filmů celosvětově vidělo lidí. Když jsem si představil ty stamiliony dobře naladěných diváků, říkal jsme si, že Vašek svými filmy výrazně dokázal vybalancovávat blbou náladu, kterou se v národu podařilo vyvolat jakékoliv vládě v jakékoliv zemi a v jakékoliv době,“ uvedl.

Zelenka také připomněl, že Vorlíček považoval komedii za jeden z nejtěžších žánrů. „Říkal, že když se u komedie diváci nesmějí, není možné říkat, že komedie je dobrá a diváci nemají smysl pro humor. Jeho filmy byly elegantní, nikdy vulgárnost nebo agrese, vždy nadhled, inteligentní humor, nadsázka a fantazie. Jako jeden z mála rozuměl dětskému světu, a to ho učinilo nesmrtelným,“ prohlásil

Někteří z hostů se pozastavovali nad tím, že obřad měl pouze 20 minut. „Není důležité, jak rozloučení trvá dlouho, ale kdo se přijde rozloučit,“ řekl k tomu Renč, který loni uvedl premiéru muzikálové podoby filmu Tři oříšky pro Popelku. Vorlíček byl podle něj do poslední chvíle výborný a vtipný společník. „Žil na plné pecky,“ dodal Renč.

Vorlíček je známý jako autor mnoha pohádek či komedií, na většině z nich spolupracoval se scenáristou Milošem Macourkem. Jejich film prosluly řadou na svou dobu novátorských triků, které vytvářeli „na koleně“ a prý téměř zadarmo. „S Milošem Macourkem se zapsali do dějin československé kinematografie spojením lidského světa se světem nadpřirozených bytostí,“ řekl novinářům Hrušínský.

Fenoménem se i v Německu stala Vorlíčkova pohádka Tři oříšky pro Popelku. Trávníček v ní ztvárnil roli prince. V Renčově muzikálovém zpracování pak přijal roli krále. V úterý vzpomínal, že se Vorlíčkovi jevištní zpracování jedné z nejpopulárnějších českých pohádek líbilo. „Byl ale už unavený,“ podotkl Trávníček. Patrasová novinářům řekla, že se cítí dojatá.

Vorlíčkovy filmy i seriály baví už desítky let děti i dospělé. Na obrazovky se stále vrací i jeho komedie Kdo chce zabít Jessii?, Pane, vy jste vdova!, Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo seriál Arabela. Podle kolegů byl Vorlíček profesionálem, který dobře znal své publikum.

Filmy Vorlíčka a Macourka prosluly řadou na svou dobu novátorských triků, které by dnes hravě zvládl počítač, ale oni je vytvářeli „na koleně“ a prý téměř zadarmo. Například scénu z filmu Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, v níž Miloš Kopecký vyráží na sraz vodníků odtokovou rourou umyvadla, nebo tu s hlavou Jana Hrušínského na nočním stolku v Dívce na koštěti, kterou natočili pomocí zrcadel.

K dalším nezapomenutelným kusům dua Vorlíček-Macourek patří seriály Arabela, Létající Čestmír a Křeček v noční košili či pohádky Kouzelný měšec, Pták Ohnivák a Jezerní královna. Jejich posledním dílem byl film Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko z roku 2001. Oba tvůrci společně začínali pracovat na pokračování Dívky na koštěti - Saxana a Lexikon kouzel, jehož premiéry v roce 2011 se ale Macourek už nedožil.

OBRAZEM: Připomeňte si kultovní filmy a seriály zesnulého režiséra Vorlíčka

Vorlíček se narodil 3. června 1930. Už v 17 letech měl jasno, že bude režisérem. Když ho poprvé nevzali na FAMU, šel na Barrandov a dostal se do štábu režiséra Martina Friče. Po roce Vorlíčka na FAMU přijali, absolvoval v roce 1956. Na Barrandov se pak vrátil a zaměstnán tam byl do roku 1992. Jako režisér debutoval roku 1960 snímkem pro děti Případ Lupínek.