Když demokratický starosta New Yorku Eric Adams loni v září prohlásil, že jeho město „zničí“ nelegální migrace, mnohé tím zaskočil. Levicový politik mluví jako Donald Trump? Zvláštní, mysleli si mnozí a považovali to za omyl nebo chvilkový zkrat. Situace se změnila, když velmi podobný postoj zaujal v lednu demokratický kandidát do Kongresu ze třetího newyorského okrsku Tom Suozzi. Zdržel se silných slov, nikoho ale nenechal na pochybách, že příliv migrantů považuje za krizi národních rozměrů. A světe, div se, vyhrál!
Tyto dvě epizody dokládají nepopiratelný fakt: ani demokraté už nejsou zcela „vítačskou“ stranou. Někteří z nich správně pochopili, že voličům nejde primárně o kulturní války na téma gender či rasa, ani o mezinárodněpolitické otázky typu válka na Ukrajině.
Ve světle těchto událostí se pro demokratického politika nabízejí dvě možnosti. Buďto znepokojené obyvatelstvo začne „vzdělávat“ a vysvětlovat mu, že za jeho obavy ve skutečnosti může vrozený rasismus, xenofobie a Donald Trump, nebo jeho pocity vezme jako hozenou rukavici a pokusí se ji zvednout dřív, než to udělají republikáni.
Co je bolí, je u nich doma na dvorku – a proměna jejich komunit (jak se kulantně říká) se v tomto žebříčku řadí na první místo. Když se člověk bojí v noci vyjít na ulici nebo se třeba jen obyčejně ptá, proč se dennodenně dře v nuzných podmínkách Brooklynu či Bronxu, aby platil na jiné, dvakrát si rozmyslí, koho bude příště volit.