Vědci magnetickou rezonancí vyšetřili skupinu dobrovolníků, polovina z nich následně po dobu tří měsíců používala při chůzi navigaci vestavěnou do chytrých brýlí. Jejich mozek se přizpůsobil. „U osob, které se v experimentu začaly spoléhat na navigaci v brýlích, došlo ke snížení míry propojenosti (konektivity) jejich hipokampů s jinými částmi mozku. Hipokampus je struktura, která je zcela zásadní právě pro prostorovou paměť a orientaci v prostředí,“ uvedla hlavní autorka letos publikované studie Iveta Fajnerová.
Vědci také sledovali, jak intenzivně dobrovolníci navigační aplikaci v brýlích používali v každodenním životě. Zjistili, že zmíněné změny funkce (konektivity) hipokampu byly tím výraznější, čím častěji a déle dobrovolníci navigaci používali.
Podle náměstka pro vědu NUDZ a spoluautora studie Jiřího Horáčka měl projekt ukázat, co se stane s mozkem, když některou z jeho přirozených funkcí či dovedností takzvaně externalizujeme. „To znamená, že tuto funkci místo toho, abychom ji i nadále vykonávali vlastním mozkem, prostě přemístíme do technického zařízení,“ popsal Horáček, pro kterého bylo nejpřekvapivější zjištění, že ke snížení propojenosti hipokampu došlo velmi rychle, tedy již po třech měsících nošení brýlí s navigací.
Studie poukazuje i na nutnost administrativní kontroly nově zaváděných technologií, které sice výrazně usnadňují život, na straně druhé však člověka také šetří, čímž jej mohou oslabit v některých jeho původních přirozených schopnostech.
„Na rozdíl od nových léků, jejichž zavádění do praxe podléhá velmi přísným bezpečnostním regulacím, je zavádění nových technologií regulováno mnohem méně nebo vůbec. Řada z těchto bouřlivě zaváděných technologií však může lidské zdraví rovněž ovlivnit. Zvláště to pak platí pro technologie, které mají za cíl zlepšit nebo zvýšit kapacitu lidského myšlení,“ dodala Fajnerová.
