Rod Beaujot and Zenaida Ravanera z University of Western Ontario vytvořili analýzu vlivu rozdělení rolí partnerů v zajištění chodu domácnosti na jejich vztah. Pracovali se statistickým údaji z let 1986 až 2005.
A výsledky naznačují, že muži by si měli pokud možno špinit ruce v domácnosti stejně často jako jejich protějšky. A ženy by se naopak neměly bát, že zaměstnání je připraví o možnost vybudovat dokonalé domov podle jejich představ. Největší podíl šťastných párů se totiž našel ve skupině párů, které se přibližně rovnoměrně starají jak o domácí práce, tak zajištění finančních prostředků. (Víceméně rovnoměrně znamená, že na jednoho partnera připadá mezi 40-60 procent celkové práce.)
Takových párů zároveň přibývá, v posledním průzkumu z roku 2005 je takových párů čtvrtina z celkového množství. Největší podíl takového soužití je mezi mladými páry bez náboženského vyznání. V Kanadě jsou však stále častější rodiny, kdy je žena "na plný úvazek" v domácnosti (asi třetina, ale jejich počet klesá). Nebo tíže domácích prací dopadá nerovnoměrně především na ni (takových rodin je asi 27 procent a jejich počet se příliš nemění).
Pokud se bude trend k rovnoměrnému sdílení rolí i v domácnosti dál prosazovat stejnou silou, mělo by se to brzy odrazit i v sociální politice státu, domnívají se Beaujot a kolegyně Ravanera. Byť se podle nich zatím příliš nedaří: "Sociální politiky rozvinutých států by měly měnící se situaci v postavení ženy a muže ve společnosti průběžně reflektovat, děje tak bohužel se značným zpožděním nebo vůbec."