Ovládání gravitace bylo donedávna možné jen na stránkách sci-filiteratury. V poslední době se však stále častěji vynořují informace o seriózních vědeckých experimentech. Zatím nejnovější byla zveřejněna na konferenci Evropského centra pro kosmický a technologický výzkum patřícího Evropské kosmické agentuře ESA.
„Tři roky jsme zlepšovali naše přístroje, provedli 250 experimentů a 8 měsíců diskutovali o hodnověrnosti dosažených výsledků, než jsme se odhodlali zveřejnit toto prohlášení,“ uvedl Martin Tajmar z rakouského ARC Seibersdorf Research GmbH, jeden z autorů práce. „Nyní jsme o jejich správnosti zcela přesvědčeni.“
Martin Tajmar a jeho kolega Clovis de Matos z pařížského pracoviště ESA-HQ tvrdí, že poprvé v historii v laboratorních podmínkách dokázali vyprodukovat a změřit gravitační ekvivalent magnetického pole. Navíc se při jejich experimentech efekt projevil mnohem silněji, než by vyplývalo z obecné teorie relativity. Vědci věří, že jsou na stopě objevu, který by mohl vést ke vzniku dlouho očekávané kvantové teorie gravitace. Podle de Matose ale bude mít v budoucnu i celou řadu praktických uplatnění v kosmickém průmyslu i na Zemi.
Tak jako elektrický náboj při pohybu ve vodiči vytváří magnetické pole, rychle se pohybující hmota může vyrábět gravimagnetické pole. S tímto tvrzením souhlasí i obecná teorie relativity. Podle ní je ale efekt velmi slabý, téměř zanedbatelný. Hodnoty, kterých nyní dosáhli Tajmar a de Matos však jsou o mnoho řádů vyšší, než by se Albertu Einsteinovi líbilo. Výsledky výzkumu proto mohou vrhnout i nový pohled na teorii relativity a na možnosti jejího sjednocení s kvantovou fyzikou.
Zázraky v kapalném héliu
Když tělesa ze supravodivého materiálu uvedeme do rychlé rotace, produkují slabé magnetické pole. Jev související s kvantovou fyzikou byl nazván po významném badateli v oblasti supravodivosti Fritzi Londonovi - Londonův moment. Při velmi přesném měření vědci již dříve zjistili nezanedbatelný rozdíl mezi teoreticky předpovězenými a skutečnými hodnotami některých veličin souvisejících s Londonovým momentem. Přestože se o podstatě tohoto jevu intenzivně diskutovalo, uspokojivé vysvětlení zatím nikdo nedokázal podat.
Tajmar a de Matos nyní přišli s teorií, že vedle klasického Londonova momentu při rotaci supravodiče vzniká ještě další síla, kterou označují jako gravimagnetický Londonův moment. Kromě toho sestrojili supravodivý gyroskop opatřený senzory, který má jejich teorii dokázat a provedli s ním stovky úspěšných experimentů.
Zařízení má podobu vakuové komory s nádobou kapalného hélia, v níž rotují prstence z niobu a olova až 6500krát za minutu. V bezprostřední blízkosti supravodivého materiálu jsou umístěny přesné miniaturní měřiče gravitačního zrychlení - jeden uvnitř kruhu, jeden nad ním a jeden ve větší vzdálenosti - jeho údaje slouží pro srovnání a vyloučení vlivu náhodných jevů na měření. Když rotující supravodič zrychloval, akcelerometry skutečně zaznamenaly zesílení gravitačního pole v okolí prstence.
„Náš experiment je vlastně jakousi gravitační obdobou slavného Faradayova pokusu s elektromagnetickou indukcí v roce 1831,“ řekl de Matos. Podle autorů je jejich supravodivý gyroskop cosi na způsob cívky elektromagnetu - tak jako elektromagnet produkuje elekromagnetické pole, jejich zařízení kolem sebe vyvolává elektrogravitační pole. Definitivní potvrzení však přinesou až výsledky jiných laboratoří, které pokusy zopakují.
