Čtvrtek 18. července 2024, svátek má Drahomíra
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Olivová ratolest a zánik říší

Věda

  7:46
PRAHA - Nejvýznamnější kultury pozdní doby bronzové v oblasti Egejského moře jsou minojská a mykénská. Mladší z nich, minojská, odevzdala Mykénám příslovečnou civilizační štafetu zhruba v polovině 2. tisíciletí před Kristem.
Vykopávky (ilustrační foto)

Vykopávky (ilustrační foto) foto: Reprofoto

Rozhodla o tom zřejmě katastrofa: výbuch sopky na ostrově Théra, 110 km severně od Kréty. Minojské město Akrotiri na Théře, „Pompeje“ dávné Egeidy, při tom bylo úplně zasypáno sopečným popelem a pemzou. Rozvinutá sídla na krétském pobřeží zničily 12 metrů vysoké vlny tsunami.

Minojská kultura s centrem na Krétě poté už jen upadala. Mykénská, s centrem v kontinentální části Řecka, naopak šla od úspěchu k úspěchu.

Výbuch zanechal stopy nejen ve Středomoří, ale ve velké části světa. Například částečky kyseliny sírové a jemného popela se našly v grónském ledovém štítu. Ovlivnil klima v Číně i Kalifornii.

Kdy? Období minojské kultury je mezi roky 2600 a 1450 př. n. l. Přesných dat se však k ní váže málo. Nahrazuje to relativní chronologie na bázi keramiky, architektury a písemných zpráv z tehdejšího Egypta. Z toho všeho vyplývá zlom kolem roku 1520 př. n. l. Čili již za egyptské Nové říše, po vyhnání Hyksósů z dolního Egypta a znovusjednocení země.

Radioizotopová datování a analýzy ledových sloupců i letokruhů stromů ovšem systematicky poukazují na dobu o 100 až 150 let dříve. Tato „exaktnější“ datování se však z několika důvodů nejevila jako zaručená. Vědci o problému polemizují již 30 let.
V dnešním čísle časopisu Science oznámily dva týmy výsledky, které by mohly debatu posunout dále. Jejich vedoucími jsou Walter Friedrich a Stuart Manning.

Friedrichův doktorand našel roku 2002 na Théře větev olivovníku. Jako součást živého stromu ji pochoval sopečný popel s pemzou. Radiouhlíkové datování vnějšího letokruhu ukázalo, že strom zahynul, a tudíž sopka na Théře vybuchla, v letech 1627-1600 před Kristem.

Manning s kolegy zase radiouhlíkovou metodou datoval řadu vzorků organického materiálu z různých míst jižní Egeidy, např. z Akrotiriv či Milétu. Tým použil vloni uveřejněnou novou verzi tzv. kalibrační křivky, zvyšující spolehlivost rádiouhlíkových měření. Výbuch na Théře zařadili mezi roky 1660 a 1613 př. n. l. Oba týmy udávají 95procentní spolehlivost výsledků.

Časnějším výbuchem na Théře spadá vrchol minojské kultury i jejích úpadek ještě do éry Hyksósů v Egyptě. Toto etnikum kanaánského původu ovládlo dolní Egypt na více než století. Hyksósové zjevně pěstovali četné styky Krétou. Mocenské přesuny po jejím úpadku se mohly podepsat na zániku jejich moci. Vlna z Théry možná spláchla hned dvě říše.

Království, které vzala voda
Základem řeckých pověstí o Atlantidě snad mohla být matná památka na výbuch sopky na ostrově Théra, který zničil krétskou hegemonii nad východním Středomořím. Sebejistá civilizace, jejíž vládci nestavěli u svých paláců hradby (patřilo jim moře), padla během jediného dne.

Kdy přesně ten den přišel? Nové výzkumy pomohly zpřesnit dataci této ohromné katastrofy do konce 17. století př. n. l. Posun o sto let dopředu znamená, že historici budou muset přehodnotit svou představu o mocenských dějinách v kolébce evropské kultury.

Autoři: