Na konci cesty jsou to vždy maličkosti, na něž se poutníci těší. V neděli skončilo jedno „putování“ pro šest členů mezinárodního vědeckého týmu. Projekt na nejvyšší hoře Havaje Mauna Loa simuloval rok života na rudé planetě.
Mars bude dobře pozorovatelný ještě v září, pak až za 12 let |
Uvnitř stanice měli k dispozici každý svůj malinký pokoj s lehátkem a pracovní stolem a měli jen omezený internetový kontakt s rodinou a přáteli. Po celý rok také jedli pouze rozpustné potraviny.„Nejvíc mi chyběla čerstvá rajčata a koupání v moři,“ uvedla pro Die Welt třicetiletá geofyzička Christiane Heinicke. Po 365 dnech ve výzkumné stanici se její přání může vyplnit. Neobvyklý experiment končí.
Tři ženy a tři muži opouští svůj ‚vesmírný domov‘ v nadmořské výšce 2500 metrů. Jdou lehce – skafandry, které museli oblékat při každé výpravě do neúrodné lávové krajiny, leží uvnitř. Kolegové vítají návrátilce radostnými pozdravy: „Vítejte na Zemi!“ Po krátkém objetí se konečně podává čerstvé jídlo - dlouho postrádané ovoce a zelenina.
Mars-500Dosud nejdelší simulací podmínek pobytu na Marsu byl v letech 2010 a 2011 experiment Mars-500. Tři Rusové, Číňan, Ital a Francouz opustili své dobrovolné zajetí ve speciálním modulu ve vědeckém ústavu v Koroljovu nedaleko Moskvy až po 520 dnech. |
Každý vědec měl při své dobrovolné izolaci také speciální úkol. Saská výzkumnice Heinicke měla za úkol ověřit, zda lze z lávové půdy získat vodu. „Skutečně, je možné, i když se půda zdá být úplně vyschlá. Na Marsu to bude fungovat,“ myslí si vědkyně.
Nuda a žádné soukromí
Podstatné je, mít s sebou něco, s čím se můžete zabývat. Největším nepřítelem je totiž nuda. Důležité také je, umět jednat s lidmi, dokázat se přizpůsobit a najít své místo v daném kolektivu. „Pokud toho nejste schopní, nemáte tu, co dělat,“ dodává.
Tým složený z francouzského astrobiologa, německé geofyzičky a čtyř Američanů – pilota, architekta, novináře a půdního experta byli uzavřeni ve vědecké stanici o průměru 11 metrů a výšce šest metrů.
Cyprien Verseux, francouzský astrobiolog, jeden z týmu
Kromě nudy byl nepříjemný i nedostatek soukromí. „Je to jako byste měli spolubydlící, kterých se nemůžete zbavit. Jsou tam prostě pořád, nemůžete jim utéct,“ řekla serveru BBC vedoucí mise Carmel Johnson.
V rámci společného projektu Havajské univerzity a americké vládní agentury NASA šlo již o čtvrtou a dosud nejdelší misi. Projekt Hawaii Space Exploration Analog and Simulation (HI-SEAS) začal v roce 2012 a mise se postupně prodlužovaly. Skupina vědců testovala, jak si lidé poradí při dlouhodobém pobytu ve ztížených životních podmínkách a stále stejném kolektivu. Samotná cesta na rudou planetu může trvat jeden až tři roky.
„Můj osobní dojem je ten, že mise na Mars je v blízké budoucnosti reálná. Myslím, že technologické i psychologické překážky se dají překonat,“ uvedl jeden ze členů týmu Francouz Cyprien Verseux.
Nyní se chystají dvě další osmiměsíční mise pro léta 2017 a 2018. Na jejich účastníky je vypsán konkurz, do něhož se lze přihlásit do 5. září.
