I když vynález, patent a první prodej USB Flash Drive se datuje někam na přelom letopočtu, jednoznačný soud, kdo za touto technologickou inovací stojí, vyřknout nelze. Značnou mírou se na ní podílela společnost Trek, která začala prodávat první paměťové zařízení připojitelné k USB už počátek roku 2000. Její patent však nepopisoval přímo „USB klíčenku“, ale spíše obecné standardy, které popisují, jak přistupovat k paměťovému médiu pomocí USB.
Zásluhy za vývoj USB Flash Drive lze tak přiřknout Danu Harkabimu, který pracoval pro firmu M-Systems, která byla v roce 2006 pohlcena SanDiskem. Vývoj a výroba produktu s názvem DiskOnKey probíhaly ve spolupráci s IBM a první výrobek o kapacitě 8 MB se dostal na pulty obchodů v USA v prosinci roku 2000.
V té chvíli však nebylo zdaleka rozhodnuto o úspěchu této technologie. USB porty nebyly v té době ještě zcela běžným příslušenstvím počítače, podpora USB Mass Storage, díky níž není nutné pro fungování USB paměti instalovat speciální ovladače, byla implementována až ve Windows 2000. Také první kapacita pamětí nebyla nijak závratná a jen stěží konkurovala CD diskům a ZIP mechanikám.
USB Flash Drive však měla na své straně několik klíčových výhod: díky nízké energetické náročnosti nepotřebuje externí napájení, velikost umožňuje bezproblémové přenášení a nepoužití pohyblivých součástí při přenosu dat slibuje jejich vysokou bezpečnost. S příchodem standardu USB 2.0 byly navýšeny rychlosti přenosu na míru dostačující pro přenosy větších objemů dat.
S čím dál tím masovější výrobou klesla cena na přijatelnou úroveň a rozšíření tohoto standardu už nic nestálo v cestě.
Jak USB Flash Drive funguje?
Princip fungování těchto paměťových zařízení je celkem jednoduchý. Zvenku je viditelný pouze USB konektor typu A, který se stará o připojení k počítači a zároveň jeho napájení. Deska s tištěnými spoji je osazena procesorem RISC, který řídí čtení a zápis dat, výstupem pro diodu, která oznamuje činnost, a hlavně pamětí typu NAND, do níž jsou ukládána data. U většiny pamětí se setkáme s přepínačem, který zamezuje nechtěnému smazání dat.
Obal USB paměti může být ryze módní záležitostí. Jednobarevná plastová pouzdra tu a tam nahrazují prvky, které z technologického zařízení mohou udělat módní doplněk. Setkáte se tak s obaly z kůže, plyše a jiných materiálů, na zakázku je možné si nechat si vyrobit paměťový modul ze zlata ozdobený drahými kameny.
Pro praktičtěji založené jedince tu jsou kombinace s jinými zařízeními. Pravý švýcarský nůž, který místo jedné čepele obsahuje USB konektor je spíše kuriozita. Ale kombinace s hudebním přehrávačem, díky němuž je možné přehrávat písničky na disku i bez připojení počítače bývá mnohem obvyklejší.
Setkáte se taky s USB Flash Disky, které fungují jako čtečky paměťových karet. Díky standardu USB Mass Storage není potřeba žádná další instalace ovladačů – obsah paměťové karty se zobrazí jako další disk v počítači.
Stejně tak je čím dál tím víc rozšířenější podpora šifrování. Pomocí software si můžete disk rozdělit na dvě na sobě nezávislé části – první bude veřejná a přístupná bez jakéhokoli omezení, k obsahu té druhé se nedostanete bez znalosti hesla. Ještě vyšší bezpečnost pak zajišťují disky, které jsou vybaveny čtečkou otisků prstů. K bezpečí uložených dat mohou přispět i disky, které díky své konstrukci slibují vodotěsnost, částečnou odolnost před ohněm atp.
Víc než jen disk
Existují technologie, které posouvají využití USB disků ještě o kus dál, než je prosté ukládání dat. Typickou ukázkou je ReadyBoost, díky němuž lze rozšířit operační paměť počítače. Dočasné soubory nejsou ukládány na pomalý pevný disk, ale o něco rychlejší USB klíčenku, což dopomůže počítačům s nedostatkem RAM urychlit svůj běh.
Dále pak existují disky s podporou technologie U3. Ta umožňuje uživateli velice snadno migrovat mezi několika počítači, přičemž na každém má stejné uživatelské nastavení, které si sebou přinese na USB klíčence.
