„Plastové tácy, všude divný pach, protivné kuchařky, stravenky a kolínka s univerzální hnědou omáčkou,“ vzpomíná čtyřicátník Dominik z Prahy na školní jídelnu svého dětství. „Některá jídla, jako právě kolínka nebo třeba špenát, mi tam navěky zprotivili,“ dodává. Podobné zážitky má z přelomu osmdesátých a devadesátých let mnoho lidí z jeho generace. Za posledních třicet let se ale školní jídelny nesrovnatelně změnily k lepšímu, i když statečně bojují s řadou nových problémů.
Nároky stoupají, kuchařek je málo
„Určitě zaznamenáváme jiné skladby jídelníčků a snahu o lepší food styling,“ odpovídá předseda Asociace školních jídelen Karel Jahoda na dotaz, nakolik se školní jídelny v naší zemi za poslední tři desítky let změnily. „Některé jídelny prošly rekonstrukcí, ať už stavební, či co se týče technologií. Dochází ke generační obměně kuchařek a kuchařů, což s sebou nese jeden základní problém, a tím je nedostatek personálu,“ doplňuje.
