Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Lešení, oprýskané fasády a nevkusné dekorace. Seriál Volha ukazuje totáč bez příkras

Relikt. Stav domu v bubenečské Čechově ulici, jehož průčelí navrhl v první dekádě minulého století architekt Václav Řezníček, dokumentuje, že tady se od Husákovy normalizační éry nic nezměnilo… | foto: Zdeněk Lukeš

Rozkopané ulice pod hustým smogem, nevkusné dekorace, oprýskané fasády. A v hospodách charakteristický zápach. To byla každodenní realita šedivé Husákovy normalizace. Od těch dob se naštěstí hodně změnilo.

Hodně se teď mluví o novém pětidílném seriálu České televize Volha, jehož děj se odehrává v totalitní Praze, přesněji v letech Husákovy normalizace. Po dvou odvysílaných částech nemohu hodnotit jednání postav, na to je příliš brzy (a divím se kritikům, kteří už teď, kdy se děj teprve rozbíhá, dělají závěry).

Vzhledem k mé profesi mě spíš zajímá, jak se autorům podařilo vystihnout atmosféru doby. Patří k ní i různé reálie jako exteriéry i interiéry, oblečení, dobové nápisy a design. A myslím si, že televizní štáb odvedl velmi dobrou práci.

A zítra se bude souložit všude! Seriál Volha a moje neveselé rané sedmdesátky

V reakcích diváků je často slyšet, že jim vše připadá příliš depresivní, domy oprýskané, ulice špinavé, vše je jaksi omlácené. Byty jsou zařízeny nevkusně, v postbruselském stylu, s lacinými tapetami, sektorovým nábytkem… Pokud tu dobu pamatují, mají pocit, že to nebylo tak zlé. Ale ono to takové bohužel bylo, jen to máme tendenci jaksi vytěsnit z paměti. Samozřejmě existovaly výjimky, mnozí intelektuálové si doma nebo na chalupě vytvořili jakési vlastní mikroklima.

Tento článek dočtete s iDNES Premium

Čtěte bez rušivých reklam

    Celý iDNES.cz na mobilu
    bez překrývání obsahu
19 Kč za měsíc po dobu 5 měsíců
Vyzkoušet
Už máte předplatné? Přihlaste se
Vstoupit do diskuse (3 příspěvky)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.