Ta, která vyšla pár hodin po setkání prezidentů Zemana a Putina v Soči. Český prezident se ohradil. Ale jakou váhu budou mít jeho slova? Toť otázka.
Miloš Zeman říká, že dotyčný článek napsal šílenec a že „jeden novinářský blázen nemůže spolupráci narušit“. Tedy spolupráci Česka a Ruska. Na tom je dost pravdy, ale člověk používající paměť v tom vidí jen menší část pravdy.
Jistě, svět informační éry je plný ulítlých bláznů publikujících ulítlé názory na ulítlých webech. Kdyby teď šlo o takový případ, nebylo by moc co řešit. Jenže web ruské armádní televize Zvezda není anarchistický, alternativní či prostě ulítlý. Je úřední, de facto vládní. Poselství článku – státy v bývalé sféře vlivu Moskvy mají být vůči Rusku nejen vstřícné, ale i povinně vděčné: za osvobození od nacismu i ochranu před agresí Západu – ladí s doktrínou Vladimira Putina. V tom je jádro problému, ne v nějakém šílenci.
Tady se nečiní tajemní hackeři či agenti. Nejde o fake news. Článek na úředním webu působí spíše jako fakt. Je to podobný fakt jako ten, když 11. února 2014 v Bratislavě přišel na pohřeb Vasila Biľaka (za normalizace místodržícího Moskvy v jí okupovaném Československu) ruský velvyslanec Pavel Kuzněcov. A dva týdny poté Rusko okupovalo Krym. Tady není namístě protestovat proti jakémusi šílenci. Namístě je protest proti nestoudné provokaci.