Zatímco armády sufražetek pořádaly hony na stovky rockerů od Elvise Presleyho až po Franka Zappu, on proplul 20. stoletím se spokojeným úsměvem na rtech, rozsévaje vůkol ty nejlascivnější slogany, jaké kdy spatřily světlo světa pop music.
Marně mezi jeho hity hledám jeden jediný, na který by se nehodila nálepka DO 18 LET NEPŘÍSTUPNO. Tak například Good Morning Little Schoolgirl: „Dobrýtro, malá školačko, můžu tě doprovodit domů?“ Co na tom, že autorem je Sonny Boy Williamson – dneska by je za to možná oba zavřeli.
Anebo ta krásně temná písnička The Same Thing: „Proč chlap vždycky zblbne, když si ženská vezme těsný šaty?“ A co takhle I Can’t Be Satisfied, (I’m Your) Hoochie Coochie Man, I Just Want To Make Love With You...
Frajer až do konce
Ještě jako McKinley Morganfield prodával sousedům na Mississippi kouzelné váčky zvané „mojo“. Ale později, když v mnoha evropských sálech zpíval „I got my mojo working“, rozhodně tím bílým paničkám v první řadě nechtěl sdělit, že mu funguje jeho „kouzlo“.
Spoustu songů mu napsal Willie Dixon, další z těch, co – řečeno se Saturninem – měli vůbec humor nepřijatelného druhu. Svým nemanželským dětem Muddy říkal „outside kids“ a comebackovou desku nazval Hard Again. Klobouk dolů před tímhle frajerem, jemuž by letos bylo sto a který tu už třicet let chybí.
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Indiánské léto Robbieho Robertsona |
