Islandská příroda hraje světově. Jakmile ale zmizí z očí, na plátně zůstává průměr

Režisér a scenárista Rudolf Havlík se na ostrov překypující zádumčivými scenériemi vydal s křehkým příběhem o vztahu otce a nedávno dospělé dcery a do hlavních (a v podstatě jediných) rolí obsadil Jiřího Langmajera a Martinu Babišovou.

Otec Petr je špičkový kardiochirurg, introvert po většinu času zcela ponořený do své práce. Jeho dcera Lucie je naopak po matce rozverná a společenská, život jí však ironií osudu komplikuje srdeční vada. Když dojde na plánovanou operaci, Petr trvá na tom, že ji provede osobně. To je prolog příběhu, jehož hlavní část se poté odehrává právě na zmíněném Islandu: Petr s Lucií tam vyrazili na několikadenní túru. 

Lucie je po zákroku oslabená, přesto plná energie, a dává svému otci pěkné „kapky“ – otlouká mu o hlavu jeho uzavřenost, vyčítá mu i rozchod se svou matkou, který sice proběhl v míru, ale Lucie se s ním ani v dospělosti nesmířila. Zároveň se ovšem Petrův a Luciin vztah utužuje společným dobrodružstvím, broděním v ledové vodě apod.

Průběh výletu nicméně naruší nenadálé Luciiny zdravotní obtíže. Petr je otřesen ve své sebejistotě, začíná pochybovat, jestli se operace povedla a hlavně jestli ji skutečně měl vést on. Hrozba možné ztráty ještě zintenzivní pouto mezi otcem a dcerou a děj směřuje k důrazné pointě. Finále snímku dokáže zpětně odrazit i některé výhrady k předvedeným skutečnostem. Ne všechny: kupříkladu patetický vnitřní rozhovor rozpolceného Petra `a la Panna a netvor působí pořád stejně neobratně.

Pro Jiřího Langmajera jde v Minutě věčnosti o vzácnou příležitost, kdy filmová role svým záměrem odpovídá jeho hereckým možnostem (byť je ještě nevyčerpává). Jeho pracovitý solitér Petr je snad jen ještě příliš sympatický a chápavý na to, jaký to má být podle všeho divný pavouk. Stoupající hvězda Martina Babišová získala v Lucii svou zatím nejvýraznější filmovou roli (jinak se letos představila třeba v komedii Shoky & Morthy: Poslední velká akce nebo ve sci-fi Spící město), a i když svého diblíka místy poněkud přehrává, ducha postavy dokáže vystihnout vcelku přesvědčivě.

Škoda, že obě postavy nemají ještě o něco více co říci. Minuta věčnosti totiž stojí na nadějném nápadu, který by unesl i hlubší ponor do vztahu protagonistů a obsažnější dialogy. Malebný Island leccos kompenzuje, ale jakmile někdy zmizí ze zorného pole, zůstává na plátně český průměr.