Svět se změnil a náš vliv na události v něm se bude zmenšovat
Velmi oceňuji, že jste zveřejnili bez úprav celý Putinův projev. Podle mého názoru je to důležitý historický dokument. Jasně definuje Ruský postoj nejenom k tomu, co ce stalo na Ukrajině a vedlo k připojení Krymu k Rusku. Je to formulace zásadní změny postoje Ruska k EU a USA. Dala by se formulovat následovně:"1) Rusko po pádu komunismu mělo upřímný zájem vybudovat s EU a USA systém rovnoprávné spolupráce v němž bude ono respektovat zájmy a práva USA a zemí EU (Západu) a tyto země budou repspektovat práva a zájmy Ruska. Toto očekávání se nenaplnilo. Západ se vůči Rusku choval ne jako vůči rovnoprávnému partnetovi, ale jako poraženému protivníkovi, kterého je nutno co nejvíce oslabit. Západ porušoval své závazky i obecně uznávané normy mezinárodního práva i postupy řešení konfliktů na úrovni mezinárodního společenství vždy, když to pro něj bylo výhodné a pokrytecky se těchto norem a postupů dovolával tehdy, když to výhodné bylo. Ruské zájmy byly v důsledku toho stále více poškozovány. Tuto politiku Putin definuje jako politiku zatlačování Ruska.2) Rusko už dál nemůže ustupovat a dosavadní politiku zatlačování ze strany Západu nebude tolerovat a bude své zájmy hájit se vší důrazností a všemi prostředky (včetně vojenských)."Zásadní otázkou není to, jestli se nám takový postup (kam patří i odrtržení Krymu od Ukrajiny a jeho připojení k Ruské federaci) líbí nebo nelíbí, nebo jestli je v souladu s politicko-ideologickými paradigmaty, která hlásáme a možná jim i sami věříme, ale to, jestli si to Rusko může dovolit a jestli jsme schopni přinutit Rusko k takovému chování, které by se nám líbilo.Domnívám se, že USA a EU nejsou v současném světě schopny přinutit Rusko k tomu, aby "skákalo, jak budou pískat". Schopnost USA i ostatních vyspělých zemí euroatlantického prostoru prosazovat své zájmy ve světě v posledních padesáti letech neustále klesá. Společná vůle a jednota postupu USA a zemí EU v mezinárodní oblasti je více než realitou zbožným přáním. Z ekonomického a velmocenského hlediska nejsou zájmy EU a USA shodné. V mnoha ohledech jsou silně konkurenční. Evropa je navíc na dobrých vztazích s Ruskem mnohem vice závislá než USA. Oslabení vztahů s Ruskem oslabí i pozici EU nejenom vůči USA, ale také vůči Číně, Indii a dalším rychle se rozvíjejícím ekonomikám světa.Obávám se, že ani použití těch nejtvrdších ekonomických a politických sankcí (o jejich důsledném zavedení ze strany Západu silně pochybuji) nedokáže přimět Rusko ke změně jeho nové politiky. USA ani EU totiž dnes nepředstavují hlavní centrum světové ekonomiky. To se dnes nachází v Asii a jeho centrem je Čína, jejíž vliv na světovou ekonomiku a politiku dále poroste. Je sice pravda, že nejvýznamnější položkou ruské ekonomiky je těžba a export ropy a plynu, jehož značná část je směřována do Evropy. Bude-li k tomu však Rusko přinuceno, je schopno tuto produkci přesměrovat do Číny a dalších asijských zenmí (ty k postupu Ruska nezaujímají stejný postoj jako my), které ji snadno absorbují.Rusko samozřejmě přistoupí také k odvetným ekonomickým opatřením.Nejvíce poškozenou stranou v takovém konfliktu nebude podle mého názoru Rusko, ale EU. Největší prospěch z něho bude mít Čína a USA. Zcela šílenou varinatou pokusu o přinucení Ruska, dělat to co chceme, je použití vojenské síly. USA ani EU nemají zájem nechat se vtáhnout do přímé vojenské konfrontace s Ruskem, které má dnes v porovnání s devadesátými lety minulého století výrazně zmodernizovanou armádu vyzbrojenou jadernými zbraněmi. Vojenská konfrontace by byla celosvětovou katastrofou, při níž by Evropa byla zcela zničena. Chceme-li jako Evropa dosáhnout změny politiky Ruska musíme se jako Evropa sjednotit a stát silným hráčem na mezinárodním poli a musíme se naučit jednat s Ruskem jako rovný s rovným a respektovat jeho sílu a zájmy. V opačném případě si Rusko stejně udělá to co chce a vliv a pozice evropských zemí ve světě budou dále upadat. Negativní dopady pocítí nejvíce menší země jako je Česká republika.