„Bezpečnost patří k prioritám a s ní souvisí příprava na nejrůznější ohrožení,“ odůvodňuje Mihola, proč by si měly děti osvojovat tyto dovednosti. Podobně hovoří i Chalupa a volá po hodině v rozvrhu navíc. Mihola je ale spíše pro to, aby se civilní obrana začlenila do občanské výchovy.
Obnovme státní branný spolek a brannou výuku, vyzývá poslanec Chalupa |
Návod k tomu, co vše žáky učit, už existuje. Mihola odkazuje na učebnici, kterou sestavil tým z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a vydal ji loni. Jmenuje se Jak se zachovat, když... a míří na žáky druhého stupně základních škol a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. Děti by z knihy měly pochopit, jak co nejlépe zvládnout živelní katastrofu, co dělat při úniku chemické látky, nedostatku pitné vody nebo jak se zachovat při zasypání lavinou. Učebnice se ale věnuje i extremismu a terorismu.
Aby žáci pochopili, že život ohrožující situace mohou nastat, jsou kapitoly uvedeny zpravodajstvím o událostech.
Ministerstvo školství ale nápad nechce vyslyšet. To, jak je nyní téma obsaženo v rámcovém vzdělávacím programu, je dle resortu dostatečné.
Nasadit masky a upevnit igelitové sáčky
Nasadit masky, obléct pláštěnky a na ruce a nohy si upevnit igelitové sáčky. To byl první krok pro začátek branného cvičení ve školách v době komunismu. Pak následovalo běhání po lese, hod gumovým granátem nebo také zalehnutí směrem od epicentra jaderného výbuchu.
Branná výchova v moderním pojetí ale vypadá jinak a říká se jí spíše civilní obrana. Žáci si díky ní mají nacvičit poskytnutí první pomoci či chování při mimořádných událostech jako extremistický útok, dopravní nehoda nebo například povodně.
Německo zvažuje obnovení branné povinnosti. Rekruti by bránili NATO |
A podle některých zákonodárců by se měla výuka těchto dovedností dostat efektivně do škol. „Bezpečnost patří k prioritám a souvisí s ní příprava na nejrůznější typy ohrožení. Neříkal bych, že se nějak zásadně hovoří o branné výchově – tento předmět hodně zatížila totalitní ideologie. Mluví se spíše o civilní obraně, připravenosti obyvatel reagovat na zmíněná nebezpečí a čelit jim,“ sdělil LN předseda lidoveckých poslanců Jiří Mihola.
Před třemi lety sice ministerstvo školství zařadilo na popud ministerstva obrany do rámcového vzdělávacího programu přípravu občanů k obraně státu, ta ale podle kritiků není příliš efektivní a každá škola ji pojímá po svém. „Má nedostatečný počet hodin a rozložení této problematiky do více předmětů není správné,“ myslí si poslanec Bohuslav Chalupa (ANO). V některých školách podle něho jdou učitelé se žáky do hasičské stanice prohlédnout si techniku a tím mají splněno.
Objevily se proto dva plány, jak děti naučit základy civilní obrany. Předseda lidoveckých poslanců Mihola je pro její zařazení například do stávající občanské výuky: „Moje představa míří k tomu, že by tato civilní příprava ke zvládnutí nejrůznějších nebezpečí, která nás reálně mohou potkat, byla včleněna do občanské výchovy, podobně jako občanské vzdělávání a další důležité ,gramotnosti‘.“
Pro samostatný předmět, který by žákům přibyl v rozvrhu, není. „Diskutuje se o posílení řady předmětů, případně zavedení nových. Zůstává otázka, na úkor jakého jiného předmětu nebo jeho hodinové dotace. Nemyslím si, že je nutné zavést přímo předmět typu branné výchovy,“ řekl také. Za povinný a samostatný předmět navíc v rozvrhu ale bojuje poslanec Chalupa: „Příprava dětí na krizové situace není pouze o učení se signálů a ochranných prostředků, ale i o práci s kybernetickou bezpečností a sociálními médii, kritickém myšlení a dalších znalostech,“ uvádí Chalupa.
Oba věří, že ministerstvo školství vyslyší jejich plán. „Aktuálně platné rámcové vzdělávací programy základního vzdělávání umožňují práci s tématem brannosti a ochrany člověka v mimořádných situacích v dostatečné míře a jeho okamžitá úprava není podle našeho názoru potřeba,“ napsalo LN tiskové oddělení resortu. Dílčí úpravy v rámci „cyklické revize“ nicméně nevylučuje. Zato nový předmět rozhodně ano.
Musíme si pomáhat
Návod k tomu, co přesně by se mělo učit v rámci civilní obrany, dává učebnice pro 2. stupeň základních škol a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, kterou sestavil tým autorů z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.
Jmenuje se Jak se zachovat, když... a obsahuje v zásadě devět kapitol, které shrnují mimořádné události a každodenní rizikové situace – od silného větru, mrazu, narušení dodávek elektřiny přes nouzové přežití v přírodě, chemickou havárii až po pandemii, teroristický útok nebo radiační havárii. „Je ukázkou, že se o věci jenom nemedituje, ale že se dá na něčem konkrétním stavět a z čeho vycházet. Učitel už má nějakou konkrétní oporu. Navazovat mohou další pomůcky a materiály,“ odkazuje na tuto učebnici Mihola.
Žáci se tak například dozvědí, co všechno by mělo obsahovat evakuační zavazadlo a co je potřeba udělat před opuštěním bytu. O pověstných igelitových sáčcích na nohou a rukou odborníci nepíší. Místo toho o gumových rukavicích a holínkách.
Nemalá část učebnice je věnována tomu, jak pomoci druhému. Právě v tom podle posledního průzkumu Českého červeného kříže nejsou příliš zdatní ani dospělí. Aby na tom dětská část populace byla lépe, se snaží například středočeská záchranná služba. Ve školách dělá přednášky a přišla is divadlem.
One-man show s plyšovou sanitkou
„Školíme už i malé předškoláčky. Nikdo z nás nečeká, že se takhle malé dítě naučí resuscitovat dospělou osobu (ani na to fyzicky ještě nemá), ale v tomto věku už se může naučit správně vyhodnotit situaci a zavolat tísňovou linku 155, aby podalo operátorovi přesné a důležité informace k vyslání posádky,“ napsala LN mluvčí Petra Effenbergerová.
U starších dětí už jde o plnohodnotný kurz první pomoci. „Jsme překvapeni, že většina dětí už nějaké základy první pomoci má. Každým rokem jsou jejich znalosti lepší a lepší. Kolikrát jsou v případě potřeby mnohem akčnější a odvážnější než dospělí,“ řekla také.
Žáci ani nemusí mít pocit, že se učí. Na tento školní rok totiž záchranáři připravili novinku – one- -man show s plyšovou sanitkou nebo také animovanou pohádku Haló, co se stalo?, ve které lenochod s opičkou vysvětlují dětem pravidla volání linky 155 a resuscitace.
Program pro děti mají i vojáci. V rámci programu Pokos neboli příprava občanů k obraně státu jezdí do škol a vysvětlují dětem, jak funguje armáda a proč jsme v NATO. Během praktických ukázek si žáci zkoušejí například protichemický oblek.
