Dříve, než se začneme (opět)
Dříve, než se začneme (opět) obávat o demokracii, měli bychom si položit otázku, co z ní vlastně po dvaceti letech zbylo, nebo ještě lépe, jakému politickému uspořádání se náš stát v dnešní době podobá. Podle mého názoru se jedná o oligarchii, kde vládnoucí vrstva není spojována ideologickými cíli, ale orientována čistě na osobní prospěch (líbí se mi slovo "kleptokracie"). Lid ve skutečnosti moc nevykonává, v minulých volbách jí pouze legitimizoval (což je výsledku stejné, jako před rokem 1989). To, co vidíme okolo sebe, je nicméně symptomem nemoci společnosti a nikoliv její příčinou. Léčíme-li symptomy, klameme sami sebe. Nemoc se léčí odstraněním příčin. Proč se tolik občanů obrací ke KSČM?
Jsou hloupí? - Vzhledem k jich počtu se jedná o dostatečně reprezentativní vzorek společnosti. Nemohou tedy být hloupější, než ti, co volí ostatní strany nebo k volbám nechodí.
Nepamatují si minulý režim? To by museli být hodně mladí. Myslím, že sympatie k KSČM nejsou výsadou mládeže.
Jsou pouze v destruktivní opozici? Jestli by tomu tak bylo, nejspíše by se rovnoměrně rozptýlili mezi ostatní opoziční subjekty.
Jestliže minulý režim hodnotíme známkou 4, ten dnešní by mohl být tak maximálně 3-. Komunisté se s dnešním režimem nezapletli, nezúčastmili se ve zlodějinách ani v dosti hanebných politických obchodech (nebo spíše podvodech na voličích). To vše po dobu 20 let, což je dost dlouho na očistný proces. Je to celá jedna generace. Chtějí-li lidé změnu, nepřejí si již zřejmě Věci veřejné 2. A my jsme se při opakování mantry dokonalosti současného režimu téměř zapoměli dívat do budoucnosti (ve stylu Francise Fukuyamy). Jenže dějiny ještě nekončí. Lidé se přiklánějí ke KSČM, protože chtějí změnu režimu. A změnu režimu chtějí proto, že ten dnešní je ideologická mrtvola. Buď národu nabídne změnu sama vládnoucí oligarchie (ve formě určitého kompromisu), tak jak to udělal v 18. století například Josef II nebo společnost dospěje do stádia revoluce. A proti revoluci ve 21. století by VŘSR byla humánní akcí. Proto si myslím, že je třeba se probudit a podívat se otevřenýma čima na příčiny nemoci naší společnosti. Já osobně jich vidím několik:
Zastupitelská demoracie se přežila a společnost musí směřovat k demokracii přímé.
Mnoho oblastí společenského života, které jsme v minulých letech svěřili tržním mechansmům (například energetika, zásobování vodou, finanční systém, zdravotnictví), se budou muset vrátit do oblasti veřejné správy.
Právo na práci se bude muset stát základním lidským právem a hospodářská politika je bude muset upřednostnit před druhými principy (svobodný obchod, inflace, deregulace atd.).
Extrémně bohatí se bodou muset vzdát převážné části svých majetků a vrátit se k činorodé a konstrukivní práci pro společnost (namísto destruktivních spekulací).
Státy nebdou platit dluhy a nebudou se ani zadlužovat. Vládnout jim budou občané a ne spekulanti na finančních trzích.