Již slovo náboženství je zbožná snaha porovnávat nesourodé
Máme sice slovo člověk, ale lidská bytost je nezaměnitelná, individuelní, ve své vlastnímm sociálním kontextu. Pokud by neselhali křížoví ozbrojení poutníci a vzali ??? ??????? (Jerusalem byla propaganda pro prosté), byl by jednotnější přístup. Jinak nejen odlišnost, ale i protikladnost. Nejen národnosti se budují jako vzájemný protiklad, kontrast. Synagoga versus církev, ovšemže pro školáčky hledáme společné, aby jim byl svět obyvatelný. Ale opatrně, jinak jejich modlitba zbožná úpřímná jako pan Gross, bude vyhodnocena jako rouhání, ať si schůzující říkají co je napadne. Život se odehrává nikoliv v televizní evropě, ale na chodbě paneláku. Jeden ženu zneužívá poškozuje antikoncepcí vynucenou, jiný ji bije. Někdo dá dětem sourozence, jiný jen počítač. Zákon, právo, pravice, ..., je síla prosadit, zbytek jsou putnovské řeči pro zábavu studentů. Lidem na mé půdě, říkám svoje pravidla, když se jim příčí, pes je prosadí, v cizí vesnici se ptám na pravidla jejich, kanibalským obcím se vyhýbám, před samojedskými komunisty prchám, věšení Slánského mne netěší. Oblíbené je na vzdáleném, odlišném, si bezpečně oklikou řešit vlastní. Koho už nebaví ohlupování mediálním marketingem prodávajícím zbytečnosti i politiky, může si koupit jízdenku do busu na Západním břehu, každý ????? je docela jiná země ba kontinent, a to se nezastavuje v lokalitách jiného jazyka. Pokud obtěžuji cizím jazykem a písmem, pak jen jako ilustraci, ta slova stejně nelze přeložit, je nebetyčný rozdíl mezi mou Aničkou a paní Annou, ženou souseda.