Neboť pro širší veřejnost zůstává Ivan stále skryt za postavou svého bratra. Z této skrytosti Ivan přispěl k dílu Václava Havla velevýznamně: od Ivana pochází idea umělého jazyka ptydepe i samo toto slovo ve hře Vyrozumění. Od Ivana pochází motiv práce s umělou inteligencí ve hře Ztížená možnost soustředění. Ivan byl skutečným korespondenčním partnerem filozofujících pasáží Dopisů Olze, jak se lze přesvědčit z Dopisů od Olgy.
Jenomže Ivan Havel by byl významnou postavou českých kulturních dějin, i kdyby se Havel nejmenoval. Neboť Ivan je autorem svého vlastního díla. Je to dílo zvláštní, stojící na pomezí vědy a umění. Ba, jeho tématem je právě pomezí – jak oborů, tak lidských zkušeností a možností komunikace. Jeho knihy jsou většinou „dialogické“, jsou to přetvořené záznamy přátelských rozprav, v nichž neméně než o samotné téma rozpravy jde o rozprávění a komunikování, o vzájemné komentování a ovlivňování postřehů a myšlenek.
Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení přináší stylizovanou korespondenci mezi Ivanem Havlem a Zdeňkem Neubauerem, přičemž tématem rozhovorů jsou opět především otázky komunikace (Dialog o mudrování, Dialog o otázkách, Dialog o snění, Sidonius a Sakateka vycházejí z údivu apod.).
S Michalem Ajvazem zase Ivan Havel vydal dvě knihy dialogů o snech a prolínání různých vrstev reality. „Dialogický“ aspekt však mají i Ivanovy „monology“, totiž úvodníky z časopisu Vesmír, jichž nedávno vyšel třetí svazek – Zjitřená mysl a kouzelný svět. Není lepší formulace než tento název, jak vystihnout, kým je Ivan Havel, pětasedmdesátník, muž radostný.
