Díky za brilantní popis toho,
Díky za brilantní popis toho, jak funguje učení a vnímání. Nemám v tomto s Vámi sporu, popsal jste to přesně, lépe, než bych to dokázal vyjádřit já. Nicméně mi z toho tak trochu čiší jistý fatalismus. To, že jsme ovlivňováni především tím, co jsme sami zažili a co nám předali předci, které jsme ještě stihli zažít, je nepochybné. Je to však jen technický popis. Přesný, ale neřešící, zda neexistuje něco jako nadčasové normy a vzorce, přirozené a do značné míry nutné pro přežití lidského druhu.Pokud vynecháme etiku či víru, kterou předpokládám byste označil za podmíněné místem a časem a tedy relativní, neexistuje skutečně nic jako nadčasové přirozené chování, vedoucí k zachování lidského druhu? Neb předpokládám, že bychom se asi shodli, že přežití druhu je objektivní imperativem, nerelativním a nadčasovým.A pak se nabízí otázka, zda asertivní vynucování akceptace (ne už tolerance, což je stav, kdy nesouhlasím, ale strpím, ale vynucování souhlasu) homosexuálního soužití a homosexuálního životního stylu (bez přirozeně v rodině narozených a vychovávaných dětí a s kariérou, uspokojováním osobních ambicí) přispívá k přežití druhu. Je nikoliv tolerance, ale naopak vyzdvihování homosexuálních vztahů jako zcela rovnocenných tradičně k rodině, něčím, co přispívá společnosti a naplňuje onen imperativ? Anebo je to naopak a tento dekadentní životní styl, infikující svojí přitažlivostí i nehomosexuální část společnosti, je příznakem hroucení současné civilizace, která bude nahrazena jinou, přirozenější, vitálnější (chcete-li barbarštější), jako kdysi starověký Řím?