Ratingové agentury a státní suverenita
Vážený pane Studýnko, tahle adorace na ratingové agentury má mít tedy jaký význam? Souhlasím, že EMU je v takových problémech, které není EU se svými představiteli schopna konsensuálně řešit a pouze tak oddaluje jejich rázné a politicky těžko průchodné řešení. Nechci v žádném případě omlouvat neschopnost evropských politiků být skutečnými státníky, nemohu se však dívat pouze z této perspektivy.
Ratingové agentury jsou především obchodní organizace, propagující své normy napříč tržním prostředím. Nevím, z jaké ekonomické školy čerpáte, že jejich tvrzení jsou pravdou? Tento výrok si právě zaslouží kritiku, a to z mnoha relevantních důvodů! Jejich chování je nahlédnutelné a zkoumatelné, tudíž jejich neschopnost sehrát onu normativně pravdivou regulatorní roli v dlouhém období před krizí subprime hypoték je zásadnější. Co ve Vašem případě znamená, že se agentury polepšily? Daňoví poplatníci byli nuceni podstoupit praktiky bankovního socialismu, zdeformoval se už tak deformovaný trh, vytiskly nové papírky a svět upadnul do recese, která nebyla zadarmo a jež směřuje ke skutečné krizi. Poučením má být to, že pro příště už se budou toxická aktiva počítat jinak? Tomuhle nerozumím. Když má něčí norma takovou míru "vynutitelnosti" a chybí zde sankce, je někde chyba. Především na volném trhu by jistě byla, jenže "there is no such a too big to fail on the free market(!)."
Nechci zde brojit za jakési státní instituce. I ty mají své zájmy a jsou napojeny na kruhy se zájmy dalšími. Nerozumím žurnalistické potřebě utíkat se hned k pojmům "spiknutí" apod. Tržní ekonomika, jakkoli nevolná, je přece hřištěm, kde se zájmy střetávají a pochybuji, že bychom si mohli dovolit tvrdit, že pro banku je podnikatelský záměr, maximalizovat zisk a minimalizovat ztráty, konspirací. Zájmem auditorů je téměř to samé a když jejich aktivita za úplatu umožní bankám dosáhnout vlastního cíle, dalo by se řící, že jsme dosáhli tržně efektivního řešení - banka vypadá jako zdravá, může dále maximalizovat zisky a auditor dosáhnul svých zisků. Banka posléze s takovým auditem poptá další obchodní subjekt, mající velmi podobný cíl a objedná si službu udělení ratingu.... Proces je jednoduchý a na zisk orientovaný. Nevím, kde tu vidíte pravdu? Já vidím výsledek a spolu s ním i důsledky, neboť se skutečně stalo to, co vydala FCIC: „We conclude the failures of credit rating agencies were essential cogs in the Wheel of financial destruction.“ (...) v případě bankovní krize v USA z roku 2007.
Tady přece nešlo o opožděná varování, zde se jedná o naprosté selhání v ohodnocování, tedy v tom, co Vy pokládáte za pravdu. S tímto normativem nemohu souhlasit především proto, že prostředí finančních trhů podléhá charakteristikám davu. Nejsem si vědom toho, že bychom z demokracie učinili davokracii vědomě, i když se nás o tom snaží přesvědčit náš první muž ve státě. Jeho neustálé strašení ratingovými agenturami a trhy mi přijde jako neobhajitelné ponižování státní suverenity ČR, naší Ústavy. Ratingové agentury žádný z našich občanů nevolil a neoliberalismus snad nedospěl do té fáze, že legitimitu neutváří legislativní podmínky, ale trh? Když jsem toto panu Nečasovi vytknul osobně, reagoval výrokem Járy Cimmrmana. Prosím, tohle mi v době, kdy právě EU a její političtí představitelé nejsou schopni adekvátně vládnout, přijde jako jakékoli popření politiky samé! V době, kdy víme, že garant bezpečnostního uspořádání, USA, čelí největšímu světovému zadlužení a do ekonomiky pumpuje další nehodnotné papírky a z daní zachraňuje soukromé finanční instituce! Když tato věta zazněla z úst představitele proklamativně pravicové vlády, zděsil jsem se. Kromě ostatních lží, které tehdy na půdě naší fakulty přednesl, mi tento postoj přišel jako velmi nebezpečný. Váš popis ratingových agentur podle mého tomuto postoji nahrává.
V čele útoku na ratingové agentury by tedy měl být každý občan, a tak především suverén, daný Ústavou České republiky! Hlavně proto, že jako takový je nucen podstupovat tzv. úsporná opatření, jež však byla dle včerejších slov premiéra vymyšlena již v roce 2007(!), tedy v roce, kdy se bankovní krize teprve utvářela. Občan na tato, dle Vás pravdivá, hodnocení ratingových agentur významně doplácí, doplácí na to stát jako politický, ekonomický a historický celek!
O systému anglosaského bankovnictví částečných rezerv by se dal napsat další kritický příspěvek....