12. srpna 2018 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Mimo prostor a čas. Jak Lovecraft chválil, až přechválil

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Clark Ashton Smith - Mimo prostor a čas. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Clark Ashton Smith - Mimo prostor a čas. | foto: PLUS

LOS ANGELES Clark Ashton Smith (1893–1961): znáte, neznáte? Americký spisovatel, spjatý celoživotně s Kalifornií. Muž málem devatera řemesel: básník, prozaik, překladatel, kreslíř, sochař – a z věčné finanční nouze taky námezdní dělník, který míchal cement, hloubil studny, sklízel ovoce, obsluhoval naviják.

Spolu s Howardem Phillipsem Lovecraftem a Robertem Ervinem Howardem (autorem slavného Barbara Conana) hlavní tahoun legendárního amerického žurnálu Weird Tales, zaměřeného na vědecko-fantastickou a hororovou fikci. V pražském Plusu, v edici pěkně nazvané Pandaemonium, mu právě vydali první svazek „vybraných spisů“. Jmenuje se Mimo prostor a čas.

Smith byl „mimo prostor a čas“ vlastně celý svůj život. Do školy nechodil, vzdělávali ho rodiče. Podle fotografií úzkostný, introvertní typ, vizuálně příbuzný s Edgarem Allanem Poem. Začínal s novoromantickou poezií, od konce dvacátých let dával přednost povídkám; napsal jich dohromady víc než sto. Poea plus Charlesa Baudelaira, kterého překládal do angličtiny, bral za své vzory, velké inspirace. Ze současníků si pak padl do noty s Lovecraftem, korespondovali spolu čile od roku 1922 do Lovecraftovy předčasné smrti v sedmatřicátém roce. Ten rok Smithe zlomil: umřel nejen Lovecraft, ale i Smithův otec; rok předtím spáchal Howard sebevraždu, dva roky předtím zemřela Smithova matka. Slovo vyhaslo, nastoupil obraz: Smith se intenzivně ponořil do kresby a sochařské práce. Možná i proto, že mu slábl zrak.

Lovci a model

V knize Mimo prostor a čas je dvaadvacet povídek a jedna báseň. A taky rozsáhlá předmluva jistého Stephena Jonese. Špatně napsaná, plná jazykových chyb a faktických nepřesností; například Baudelaire, který zemřel 1867, je tu pasován na „čelního představitele […] francouzských dekadentů konce devatenáctého století“. Jenže kvalita předmluvy s kvalitou Smithova díla docela koresponduje. Bohužel. Těch bezmála 350 stránek, které se žánrově pohybují mezi vědeckou fantastikou, fantasy a hororem, je pro čtenáře natěšeného z předchozích svazků edice Pandaemonium (vyšly tu mimo jiné povídkové knihy Henryho Jamese a Edith Whartonové) docela zklamáním.

Na Poea a Baudelaira nemá Smith ani řemeslně, ani silou „vidění“; neumí vybudovat náležitě nosnou atmosféru, nezvládá postavit příběh. Je předvídatelný jak v kulisách (upíři, oživlé mrtvoly, nejrůznější čáry máry, neidentifikovatelná hrůza z jiných světů), tak ve vývoji povídky i jejím pointování. A když některý text čtenáře přece jen chytne, vidí skrz něj rychle vzor, podle kterého Smith mohl opisovat: morová rána, jež dopadne na postavy vOstrově mučitelů je výpůjčkou od Poea (Maska rudé smrti); neovladatelně rozdvojená osobnost ze Stevensonova Podivného případu Dr. Jekylla a pana Hyda nastoupí naplno v pointě Smithovy povídky Bestie z Auveroigne; text Lovci ze záhrobí, kde malíř vtáhne do života hrůzné démony z jiné dimenze, aby měl lepší inspiraci, pak přímo kopíruje Lovecraftovu o šest let starší povídku Pickmanův model.

Kreatury z hlubin

Vztah s Lovecraftem je na Smithově díle nakonec asi to nejzajímavější. Oba ve svých prózách budovali paralelu ke stávající realitě a jejím dějinám. Jakýsi únikový prostor, místo pro vlastní bohaté fantazie. Přišli s tezí, že Zemi kdysi obývaly jakési kreatury z hlubin vesmíru, které měly své mocné vládce a hrůzné bohy –právě řadu z nich vymyslel a pojmenoval Smith a poskytl je k využití Lovecraftovi. Oba pracují třeba s „mýtem Cthulhu“, v textech jednoho i druhého se objevuje „zakázaná kniha“ Necronomicon, již prý sepsal v osmém století našeho letopočtu šílený Arab Abdul Alhazred. Lovecraft se Smithovi poděkoval tím, že ho do společné mytologie zapojil jako „nejvyššího atlantského kněze“ Klarkash-Tona. A ve své znamenité studii Nadpřirozená hrůza v literatuře vychválil jeho básnické i románové práce do nebes: „V čiré démonické podivnosti a plodné obrazotvornosti snad nemá Smith mezi živými ani mrtvými spisovateli obdobu.“

S odstupem a v širším kontextu to vypadá jinak: z prvního dílu „vybraných spisů“ obstojí tak pět šest textů. Jinak se Smith drží průměru, je jedním z mnoha, mezi živými i mrtvými. Uvidíme, co nabídne druhý svazek.

Clark Ashton Smith: Mimo prostor a čas

Vybrané spisy, svazek 1

Přeložila Linda Bartošková, ilustrace Jakub Gajdošík, Plus, Praha 2018, 344 str.

[…]

Radim Kopáč, literární kritik
  • 3Diskuse