15. listopadu 2018 6:15 Lidovky.cz > Relax > Čekstajl Adama Junka

Pojďte se zababušit. Motání se do obřích plachet aneb Jak udělat indiánskou babičku

Připraven na noc pod hvězdami. Zpěvák Lenny Kravitz byl jedním z prvních, kdo... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Připraven na noc pod hvězdami. Zpěvák Lenny Kravitz byl jedním z prvních, kdo... | foto: Profimedia

Neznáte slovo z titulku? Možná je to nějaké rodinné postižení, krajově omezený termín, ale jednoduše Čekstajlu přijde nejvýstižnější. Znamená pořádně se zachumlat do kabátu, šály, deky… prostě ze sebe udělat tak trochu indiánskou babičku jako Albert z filmu S tebou mě baví svět.

A hodí se k aktuálnímu trendu na poli šál, které se k chladnému počasí, jež nás snad čeká, váží (pomyslně i doopravdy). Už několik sezon panuje nadvláda over size věcí. A v této sezoně se v plné parádě „nadměrečnost“ prosadila i v oblasti krytí krku. Neboli platí, že čím větší je šála, tím lepší a víc in. Rozměru se vážně meze nekladou. Ideální je se zamotat do něčeho, co v případě nouze můžete použít jako deku při cestě letadlem nebo mimo sezonu jako piknikovou deku.

Jedním z prvních, kdo začal tento trend „přikrývek“ kolem krku prosazovat, byl zpěvák Lenny Kravitz už pár let zpátky. A Čekstajl doporučuje se držet jeho stylu. Obří šála k obřím kabátům samozřejmě může být. Ale stylověji to vypadá jako u rebela Kravitze. Tedy subtilní svršky a na nich obrovský zámotek.

Pro úplnost dodejme, že motání se do obřích plachet není žádnou novinkou. Podle knihy návrhářky Nicky Albrechtsenové Šály z roku 2011 se dají megašály vysledovat až do biblických časů, kdy se z nich pomocí různých provázků umotaly klidně celé šaty. V moderní době se pak prosadily třeba v 50. letech, kdy do módy přišla původně kovbojská ponča.

Proč máme tendenci se takto zamotávat? „Hned po narození jsme zavinováni, takže je to taková zažitá představa pohodlí,“ uvedla pro Guardian Rebecca Kramerová, zakladatelka výrobce pleteného zboží Aessai.

Pohodlí je ostatně něco, co módě právě výsostně vládne. Po době „athleisure“ – neboli pohodlného sportovního oblečení určeného k nošení do města (prostě tepláky v ulicích) – přišla doba „sleepleisure“. Zkrátka ložnicová či chcete-li budoárová móda pronikla do ulic. Varianty saténových županů namísto kabátu nebo saka už nejsou výsadou dam, ale nosí je i pánové sledující trendy. K tomu se hodí v případě žen třeba prádlové topy. Obě pohlaví se pak mohou vybavit pohodlnými komplety volných triček a k nim náležejících širokých kalhot, kraťasů nebo sukýnek (ty bychom pořád přenechali ženám) z jemné bavlny. 

Vzory jsou lehce rozestřené, ideálně kopírující něco, co byste neváhali vzít na sebe, když hodláte neděli strávit na gauči zachumlaní do deky a s velkým čajem v ruce sledovat, kolik lidí tentokrát padne v jediném díle Vražd v Midsomeru. Ti, kteří dříve propadli athleisure, nemusejí zoufat… tepláky se přece nosí i na doma, takže ta luxusní souprava není demodé.

Jen tradicionalisté zapláčou, protože vždy platilo, že oblečení má ctít příležitost bez ohledu na pohodlí. Tím, že se pohodlí županu vzdáme, mimo jiné značí, že danou příležitost vnímáme a chápeme její význam. Takže ačkoliv je to trendy, kalhoty s třemi pruhy v kombinaci s lodičkami na jehle nevydávejte za oděv do divadla…

ADAM JUNEK, Autor je redaktorem Seznam TV

Najdete na Lidovky.cz