Říká, že profesor Pafko si do svého týmu vybíral doktory i podle toho, jestli jezdili na kole. Po svém učiteli na sebe Robert Lischke ale musí chtě nechtě brát i mediální věhlas. S čímž má tento skromný tichý introvert, poslouchající klasickou hudbu, viditelně problém. O své práci mluví rád, o sobě moc ne. Taky odmítá pozvání do televizních talk show – i když slibují, že na něj budou hodní.
Recept na dlouhověkost podle chirurga Pafka. Čím si zkracujeme život a proč žije nejvíc stoletých v Praze |
Kolik chirurgů u nás umí to, co vy?
To je ne úplně přesně položená otázka. Protože to souvisí s úzkou specializací. Transplantace plic se v Česku provádějí jen na naší klinice. Ale to není vázáno jen na mě, to ani nemůže stát na jednom, dokonce ani na dvou lidech. Lékařů, kteří se na tom podílejí, musí být řada a musí být vzájemně zastupitelní. Je to týmová práce chirurgů, anesteziologů, intenzivistů... Transplantační program musí běžet 365 dní v roce.
Na kolika transplantacích plic jste se osobně podílel?
Osobně... to nevím. Vím, že prvních sto transplantací udělal pan profesor Pafko. A my jsme jich teď udělali necelých čtyři sta – většinou se střídáme ve dvou s kolegou.
Kolik z těch pacientů žije?
