Když se ocitnete ve výjimečném prostoru, poznáte to vmžiku. Tendence zvednout hlavu a prozkoumat všechna jeho zákoutí sílí, ozývá se také jakási tělesná potřeba s okolím tiše, nepozorovaně splynout. Načerpat ho, naplnit se jím, internalizovat a udržet si ho v sobě co možná nejdéle.
Nepřeháním. Tohle se mi stalo v nedávno otevřeném brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu spadajícím pod Moravskou galerii. O jedinečnosti prostoru, který v posledních letech prošel značnou, zároveň však jemnou rekonstrukcí, není pochyb.
Zmíněné pocity se ve mně ozývaly ještě možná silněji, protože jsem v objektu měla možnost být jako jediná. Sama. Tedy skoro. Průvodce po velkorysé, nikoli však chladné či anonymní třípatrové expozici mi dělal ředitel Moravské galerie Jan Press, jenž za novým pojetím muzea založeného už na konci 19. století stojí. A je na něj patřičně pyšný.
