18. července 2019 5:45 Lidovky.cz > Relax > Design

Chci vzdát hold naší planetě a vyzvat i ostatní k vděčnosti za pevnou půdu pod nohama, říká malíř

Malíř Maxim Havlíček | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Malíř Maxim Havlíček | foto: Archiv Maxima Havlíčka

Před dvaceti lety odjel do Ameriky bez znalosti angličtiny. Živil se různě. Dnes má i americké občanství a prorazil jako malíř. „Maluji hodně energicky a živelně a tak jsou mi velká plátna mnohem přirozenější. Také mě velmi přitahuje forma sochy, a tak se o to určitě v budoucnosti pokusím,“ říká Maxim Havlíček, který používá umělecké jméno Maxim.

Lidovky.cz: Proč jste se před dvaceti lety rozhodl odejít do Ameriky, co vás k tomu vedlo?
Jako dítě jsem ležel v knížkách a snil o dobrodružství. Už v té době ve mně rostla touha po dálkách a objevování. Věděl jsem, že musím odejít, že nechci jen číst příběhy jiných, ale že si musím vytvořit svůj vlastní. Vydat se na cestu bylo realizací mých snů.

Lidovky.cz: A jak se vám tam žilo? Co vás na životě v Americe nemile překvapilo?
Už jsem tam dvacet let. Žil jse u Atlantiku, u řeky Mississippi, v poušti, a teď, posledních devět let, u Pacifiku. Projel jsem 47 z 50 států USA. Je to můj domov. Našel jsem tam ten prostor dospět a najít sám sebe. Nemohu ani říci, že by mě něco nemile překvapilo. Byla to zpočátku jiná a nová země a musel jsem se přizpůsobit místní kultuře a zvykům, ale problém to nikdy nebyl.

The Journal Series No. 7
The Journal Series No. 6

Lidovky.cz: K tomu stát se malířem vedla poměrně dlouhá cesta. Nejdřív jste v Americe umýval nádobí, pak se věnoval designu, skončil s hudbou a začal malovat. Co bylo tím prvním impulsem vzít do ruky štětec?
Živil jsem se jako designér. Byla to komerčně úspěšná práce, která mi umožnila postavit se na vlastní nohy a vybudovat základy pro život, jaký jsem chtěl. Výtvarné umění a hudba mi byly vždy velmi blízké a v podstatě mě provázejí celý můj život. Malování je velmi osobní a intimní formou uměleckého vyjádření. Pro mě je posláním. Je to něco, o čem nepřemýšlím, je to součástí mé osobnosti a mého vývoje jako člověka. Když tvořím, jsem ve stavu naprosté vyrovnanosti a svobody. Jsem to jen já.

Lidovky.cz: Malujete převážně na velkoformátová plátna, zkoušel jste i menší?
Ano, mám i menší plátna a papíry. Maluji hodně energicky a živelně a tak jsou mi velká plátna mnohem přirozenější. Také mě velmi přitahuje forma sochy, a tak se o to určitě v budoucnosti pokusím.

Lidovky.cz: Máte nějaké malířské vzory?
Vždy mě spíše zajímají příběhy těch umělců, jejihž díla mě oslovují. Jsou to rozdílná díla různých autorů a já hledám to, co je všechny spojuje, že mě i přes svou rozmanitost přitahují. Padesátá až osmdesátá léta minulého století jsou mi nejbližší. Jmenovitě například Tapies, Twombly, Baselitz, Pollock, Gorky, Basquiat…

Lidovky.cz: Čí práce ze současných českých malířů se vám líbí?
Jsou tu malíři, sochaři a fotografové, kteří nejen, že dělají skvělou práci, ale jsou i báječní lidé, se kterými se vždy rád vidím a popovídám s nimi. Oni i přes svůj talent a úspěch zůstávají nohama pevně na zemi. Jsem kamarád s Honzou Uldrychem, Zdeňkem Trsem a Michalem Ožibkem. Skvělí kluci, vynikající umělci!

Lidovky.cz: Máte dvojí občanství. Kde se více cítíte doma - v Praze nebo v Americe?
V Americe. V Praze jsem se narodil, strávil mládí a vystudoval, ale dospělý a profesionální život jsem si vytvořil ve Státech. To, co jsem dnes, jsem vybudoval v Americe. Je mi blízká ta společnost, kde se fandí úspěchu a talentu a vůli a práci se přeje. Lidé tam nezávidí a nepomlouvají. V Kalifornii se mi líbí to progresivní prostředí, které podporuje inovace.

Lidovky.cz: Ví se o vás, že máte rád knihu Alchymista od Paula Coelha, jednu ze svých výstav jste po ní i pojmenoval. Přečetl jste všechny jeho knihy? A čím vás jako spisovatel nadchl?
Všechny určitě ne, ale bylo jich pár. Je to jen jeden z autorů, u kterých se mi líbí jejich lidské, někdy až naivně krásné vyprávění kolikrát obyčejných příběhů. Je to ta jejich uvěřitelnost.

Lidovky.cz: První, velká výstava mimo USA, proběhla loni. Jaký podle vás měla úspěch?
Na Alchymistu moc rád vzpomínám. Bylo to nad moje očekávání. Nevěděl jsem, do čeho tu jdu. Poprvé po dvaceti letech jsem se vrátil do Čech s tím, na čem jsem celou dobu pracoval v Americe. Přivezl jsem plody své práce. Věděl jsem, s jakým ohlasem mou tvorbu berou v USA, ale neměl jsem tušení, jak to přijme české publikum. Bylo pro mě zásadní postavit výstavu na tom, co umím, ne na pozlátku z Ameriky.

The Double Slit Experiment

The Double Slit Experiment

Lidovky.cz: Letos se vydáváte na festival Colours of Ostrava v rámci charitativní akce. Co přesně budete malovat?
Maluji element Země. Mám vytvořený koncept, v hlavě, který bude technicky velmi obtížné zrealizovat, vzhledem k tomu, že na to máme jen jeden den. O to více to ale bude zajímavější a zábavnější. Bude to celé tak trochu experiment, ale já v ateliéru experimentuji běžně, tak tu výzvu rád přijímám.

Lidovky.cz: Proč jste si vybral element Země?
Země je naše vesmírná adresa. Je naší živou planetou. Je z hvězdného prachu jako my sami, je v našem DNA. Je to jediný domov, který máme, a tak si musíme její křehkost uvědomit a podle toho se chovat. Spousta lidí si to neuvědomuje a mnozí jí berou jako samozřejmost. Jsme na ní existenciálně závislí. Jsem rád, že mohu svou tvorbou na Colours of Ostrava vzdát zemi i Zemi hold a vyzvat i ostatní k vděčnosti za pevnou půdu pod nohama. 

apeAlena Pecháčková

60 % žen předstírá orgasmus. Proč tomu tak je?
60 % žen předstírá orgasmus. Proč tomu tak je?

Na 8. srpna připadá mezinárodní den ženského orgasmu! Jak svátek vznikl a proč ženy orgasmus někdy předstírají?

Najdete na Lidovky.cz