Daniel Libeskind: Z nadaného polského hudebníka slavným architektem

Jeho tvorba se vyznačuje výraznou a silnou symbolikou, dynamičností, abstrakcí a až asketicky strohou geometrií. Promítá se do ní rovněž autorův intimní vztah k hudbě - sám je totiž zdatným hudebníkem. Libeskindovy intelektuální hádanky přitahují teoretiky i laiky, stavby provokují k přemýšlení. Ideální objekt musí být podle něj zejména krásný. „Měl by to být jakýsi magnet, který přitáhne nové aktivity, představivost, a zároveň bude i funkční, říká architekt.

Libeskindovy zakázky se často týkají muzeí, zdárně se ale vypořádal i s prodejními prostorami či benzinovou pumpou. Známá jsou židovská muzea v San Francisku a Kodani, Městské muzeum v Osnabrücku, Imperiální válečné muzeum v Manchesteru, nové křídlo muzea královny Viktorie a prince Alberta v Londýně či přístavby k muzeím v Denveru a Torontu. Opravdovým triumfem se stal projekt Židovského muzea v Berlíně, který z Libeskinda učinil hvězdu.

Stavba zpřístupněná v roce 2001 má půdorys, který připomíná roztříštěnou Davidovu hvězdu či blesk. Oplechovaný objekt je jakoby rozdrásán ostrými hroty nepravidelných os, oken, koridorů, skloněných pater a studených prostorů, které vzbuzují pocit osamění, dezorientace a - což je asi nejdůležitější - ztráty. Libeskind použil i železniční koleje, jako připomínku transportů smrti. Muzeum ale nemá zanechávat jen depresivní pocity, má být i nadějí do budoucna.

Po tomto úspěchu byl architekt vyzván k účasti v soutěži o postavení budovy - památníku na místě bývalého WTC v New Yorku. Po letech prodlev, změn v projektu či autorských třenic stojí Libeskind za návrhem mrakodrapu One World Trade Center za 3,8 miliardy dolarů (asi 84,5 miliardy korun), který je s 541 metry nejvyšší stavbou v USA. Na takzvaném Ground Zero stojí kromě dalších výškových budov také památník obětem teroristického útoku a muzeum.

Libeskind, jemuž kritici někdy vyčítají, že nereflektuje okolí stavby či její kontext, se v posledních letech prosadil například revitalizací výstaviště v Milánu, pro Varšavu navrhl 192 metrů vysoký obytný mrakodrap, stojí také za projektem nového divadla v Dublinu. V roce 2004 představil v Praze návrh stavby, kterou chtěl zrealizovat galerista Miroslav Smolák. Mluvilo se o ní jako o muzeu Salvadora Dalího či o muzeu umění. Z projektu ale nakonec sešlo.

Architekt se narodil 12. května 1946 v polské Lodži; v rodině, která přežila holokaust. V roce 1957 odešel s rodiči do Izraele, po třech letech všichni přesídlili do New Yorku. Libeskind původně studoval hudbu, a protože peněz nebylo nazbyt, přivydělával si hraním po barech. Svým klavírním uměním však oslňoval i vybrané publikum v Carnegie Hall. Dodnes vzpomíná, že jako mladý pianista vydělával více než teď coby architekt. V roce 1965 získal americké občanství.

Daniel Libeskind: WTC, USA

V roce 1970 ukončil Libeskind vyhlášenou školu Cooper Union for the Advancement of Science and Art v New Yorku. Po studiích v Essexu a Londýně, kde se tehdy začaly rozvíjet dekonstruktivistické tendence, si splnil sen a založil ateliér v Miláně. Přednášel na univerzitách v Severní Americe, Evropě i Japonsku. Je držitelem mnoha ocenění a čestných doktorátů. Získal například Hiroshima Art Prize, která je udělovaná umělcům, jejichž dílo podporuje porozumění a mír.

Enfant terrible svého oboru, který má zálibu v tmavém oblečení a v kovbojských ručně šitých botách, je otcem tří dětí. Velmi důležitého partnera má ve své manželce Nině, která pro architektonické Studio Daniela Libeskinda (1989) zajišťuje externí vztahy.