Dnešní vložky jsou vyráběny s pomocí umělých hmot a chemie (parfémy, gelující látky, bělidla). I s obaly to vše skončí ve směsném odpadu. Diskrétně, samozřejmě, takže problém jako by neexistoval, jako by s křidélky odletěl za hory, za doly. A není to ani nejvhodnější téma k polední televizní diskusi či pro volební kampaň. Přesto lze mezi ženami nalézt cca 0,000000000032 promile takových, které si problém uvědomují a chtějí mít svědomí čisté. Nejčastěji, dokonce prý stále častěji (ovšem já žádnou takovou ženu neznám) si pořizují vložky látkové, pratelné, dokonce různých střihů, vzorů i barev. Za padesátikačku u nás pořídíte zatím sice pouze jednobarevnou, ale klidně tvrďte, že je od Gucciho, kontrola nehrozí.
Zhruba bambiliontina promile žen si pak látkové vložky šije sama – ona žena by si zasloužila sochu, nazvanou Le Triomphe du Coutilisme – Triumf kutilství. Každopádně to prý ale nejsou žádné obrovské a neforemné „vlohy“, vyvolávající dojem nádoru – a pocit z nich je prý příjemnější než u těch z krámu. Proti látkovým vložkám hovoří snad jen spotřeba energie při praní a nezbytném žehlení – prát lze ovšem i ručně, u potoka (dojedete autem), žehlit žehličkou na uhlí (to se rube na severu Moravy).
Smělejší z žen používají womenstruační pohárek z přírodní gumy – předpokladem je zvládnout zavádění. Krev se v pohárku shromažďuje, načež se jednoduše vylije – pokud se ovšem nevylije už při nešikovném „vyvádění“, případně při jiném vyvádění, např. při divokém tanci či metání kozelců. Podobně při prudkém zabrzdění může občas dojít k nehodě. Zda je nutné spát vestoje, nevím. Proti masovému přechodu na pohárky hovoří nebezpečí likvidace gumovníkových porostů.
Nejsmělejší z žen vsadí v budoucnu na tzv. mořskou houbu – nejde o rostlinu, nýbrž o živočicha žijícího v teplých mořích. Žena, jež si takového tvora (radši ještě teplého, ne mraženého) zavede do svého lůna, si zaslouží obdiv. To by žádný muž nedokázal. Jistě ale půjde i o výjimečný prožitek, o kterém bude „houbařka“ v kavárně ráda vyprávět přítelkyním. Výhodou je, že pokud zvíře přeperete (není nijak bojovné), dá se použít opakovaně. A houbu lze považovat za obnovitelný zdroj – neoteplí se ale již beztak teplá moře, až do nich naskáčou tisíce lovců hub, toužících zbohatnout na nové ekokomoditě? Ale houby, neoteplí.
Závěrem: všechny tři alternativy jsou ekologicky podnětné, byť zatím bez šancí. Osobně hlasuji pro kompaktní variantu, kdy žena použije všechno najednou – lidově řečeno: hadřík, kyblíček, houbičku. Taková kombinace nejenže zcela eliminuje stín čehosi „nečistého“, ale naopak asociuje špígl-nikl vygruntovanou jeskyňku. A je tedy i tou nejkrásnější pozvánkou k brzké návštěvě.
