Jiným se při a po čtení „chtělo zvracet“ (a museli se pak logicky najíst znovu, což znamená další zbytečné vaření jídla, další obaly, cesty do obchodu, o vytírání podlahy či monitoru PC saponátem nemluvě). Někteří při představě života v téže zemi, kde žije a smí publikovat i autor, nevyloučili ani možnost odchodu do emigrace (ovšem tento „odchod“ by zřejmě uskutečnili formou „odletu“, tedy ekologicky nejméně šetrně). Jiné čtenáře zase „napohled inteligentní autor“ přiměl ke zvoláním (většinou rafinovaně cenzurovzdorným) jako „ty vo.e!“ či „ty h.vado!“ - pokud jsem hádanku vyřešil správně, jedná se o vola a hovado (resp. ováda hovězího), tedy stvoření Boží, která si takové zneužití nezaslouží - ano, i to je ekologie. Výraz „ty ču.áku!“ vnímám naopak jako skoro láskyplný: „ty čumáku!“, příp. „ty čumáčku!“ jsou přece jednoznačně něžná oslovení.
Doslova alarmující však bylo zjištění, že několik čtenářů pohrozilo zrušením předplatného LN - to už by totiž mohlo ohrozit můj honorář.
Proto se dnes pokusím napsat něco opravdu korektního a všeobecně přijatelného - bude to spíš takové jakoby obecnější zamyšlení.
PROČ VLASTNĚ ŽÍT EKOLOGICKY?
Naše modrá planeta pluje vesmírem už spoustu let. Ne vždy ji však obýval člověk - vše začalo kdysi pradávno, když ve vodě vznikla buňka. Brzy se objevily první rostliny na způsob přesliček a kapradí, krátce nato osídlila kontinenty první primitivní zvířata - dinosauři. Zanedlouho zabručel první medvěd, zabzučel první hmyz. Období sucha mezitím střídala období mokra. Mezi zvěří, nezřídka již šavlozubou, a rostlinami docházelo k páření a přizpůsobování se, a tak se naše matička Země postupně stávala magickým královstvím nepřeberného množství rostlinných i živočišných druhů.
A právě v té době na scénu nastupuje tvor s prudce ustupujícím čelem, velmi chápavým palcem a pazourkem. Ano, člověk.
Ví jen Bůh, proč na pomyslném vrcholu vývoje stanul (a snad bude smysluplně stanovat i nadále) právě on, a ne třeba strnad - každopádně to lidstvo zavazuje, aby všechno to zděděné bohatství zůstalo zachováno i pro příští generace.
Proto - chraňme přírodu! Neplýtvejme, buďme ohleduplní, citliví - jinak navždy přijdeme o to nejcennější. A byla by přece škoda, aby naši vnuci přišli o možnost projet se po dálnici KrNaPem, splnit si sen a postavit si rodinný dům přímo na hřebeni majestátných hor či si jen plechovkou piva vyzkoušet, jak kejhá potrefená husa.
Mysleme na to, čumáci!
