Nová stavba filmového muzea EYE v Amsterodamu vám může s trochou fantazie připomínat Operu v Sydney – ne snad svým tvarem, ten je zcela odlišný, ačkoliv také velmi odvážný – ale svoji polohou těsně u vody a hladkou bělostnou fasádou. Stojí na břehu řeky Ij nedaleko amsterodamského přístavu a shlíží na projíždějící lodě, které se tady mihají jedna za druhou. Jeho bílá fasáda se třpytí na slunci, kterého je ale v těchto končinách poněkud méně než v Austrálii. Večer se naopak jeho prosklená jižní stěna odráží ve vodě a velké okno v posledním patře září na protější břeh jako "Oko nad Amsterodamem"
S přípravou plánů na realizaci nového muzea se začalo v roce 2004, protože stávající prostory ve středu města již nevyhovovaly a některé expozice byly roztroušeny na několika místech po Amsterodamu. Muzeum si lepší stánek opravdu zasloužilo, protože je to instituce uznávaná v celé Evropě. Má například jednu z nejrozsáhlejších sbírek filmů čítající na 40 000 titulů a také vynikající renomé v oblasti restaurace a digitalizace filmů.
Asymetrická ocelová škeble aneb perla na vodě
V roce 2005 byla vypsána soutěž, ve které zvítězila rakouská architektonická kancelář Delugan Meissl Associated Architects, která již dříve projektovala například muzeum Porsche ve Stuttgartu v Německu. "Při ztvárnění návrhu byla hlavním motivem hra se světlem a pohybem, která je vlastní filmovému umění, ale také s prostorem. Cílem bylo vytvořit nejen vhodný prostor pro uvádění filmů, pořádání výstav a přednášek, ale především inspirativní místo k setkávání lidí a komunikaci," říká Elke Delugan Meissl, architektka a spolumajitelka architektonického studia Delugan Meissl Associated Architects.
Výsledkem je asymetrická, různě lomená stavba s ocelovou konstrukcí, která umožňuje odvážný charakter této stavby. Na konstrukci bylo použito přes tisíc tun oceli. Budova má z každého pohledu jiný tvar, je kompaktní a uzavřená v místech, kde jsou filmové sály a naopak prosvětlená v centrální části otevřené směrem k řece. Vnější obložení z hliníkových desek reflektuje stříbrné plátno a dává stavbě zářivý charakter. Budova již dostala i několik jmen. Některým připomíná ptáka v letu, jiným letadlo či bílou labuť, některým lasturu. "Nám se líbí ta lastura," říká Martin Josst z kanceláře Delugan Meissl Associated Architects. "Ta totiž ukrývá perlu a tato budova se zrcadlí ve vodě jako perla."
Uvnitř jsou 4 promítací sály - ten největší s 300 místy, velkorysé prostory pro výstavy a přednášky, muzejní obchod, ale také dílny, kde si děti mohou zkusit, jak se dělá film. V podzemí budovy se nacházejí interaktivní instalace a expozice, kde se návštěvníci seznamují s filmem hravou formou a s použitím moderních technologií.
Středovou část zabírá obrovská hala s barem a restaurací zvaná Aréna, ze které se vychází na venkovní terasu. Její jižní stěna je prosklená a poskytuje krásný výhled na řeku a město. "Arénu považujeme za nejdůležitější místo v muzeu. Je to křižovatka, místo ze kterého se vychází do ostatních sálů, ale je to především místo k setkávání a diskuzím. Tady je ten kontrast mezi tmou a světlem. Diváci vyjdou ze tmy sálů a v Aréně s tím krásným výhledem na řeku mohou ještě příjemně vstřebávat svoje dojmy z filmů," vysvětluje Martin Josst.
Arena je obrovská, ale působí příjemně a útulně, protože na podlahách, schodech i obložení je v hojné míře použito dřevo, které celý prostor zatepluje. Vnitřní prostor včetně mobililáře je pojat černo-bíle jako čenobílý film. Na tvorbě interiérů a vnitřního vybavení se kromě Delugan Meissl Associated Architects podílelo i několik dalších renomovaných designérů jako například dánské studio Olafur Eliasson, které navrhlo osvětlení, ale také třeba studenti z Design Academy v Eindhovenu, která spolupracovala na tvorbě informačního systému.
"Nejsme muzeum ve smyslu historickém, jsme centrum filmového umění", vysvětluje Sandra den Hamer, ředitelka EYE. "Nabídka našich programů se tedy týká nejen starých filmů, ale i současného světového filmového umění. Nezaměřujeme se pouze na intelektuály. Budeme nabízet širokou škálu filmů od těch avantgardních až po holywoodské mainstreamové, vždycky ale klademe důraz na kvalitu a koncepci." Například v červnu chystá EYE ve spolupráci s filmovým muzeem ve Frankfurtu retrospektivní výstavu a přehlídku filmů legendárního amerického režiséra Stanley Kubricka.
Do kina lodíNové muzeum EYE se nachází na břehu řeky Ij v severní části Amsterodamu, naproti hlavnímu nádraží Amsterdam Centraal. V místě kde dříve býval Shell teď vzniká nová čtvrť Overhoeks s obytnou zástavbou a infrastrukturou. Právě to místo se ne všem zdá vhodné, protože není v úplném centru města jako bývalé muzeum, a hlavně – je za řekou, což může působit i jako psychologická bariéra. Do muzea se totiž z centra nejsnáze dostanete lodí. Přívoz mezi hlavním nádražím a severní čtvrtí tady funguje ale nepřetržitě ve dne v noci a zdarma. Pro pěší, cyklisty i motorkáře. K muzeu se samozřejmě dostanete i autobusem či autem a na rozdíl od jiných míst v Amsterodamu zde budete moci bez problémů i zaparkovat. |
"EYE tady není jenom pro obyvatele Amsterodamu, je to muzeum pro celé Holandsko a jistě bude také hojně navštěvováno turisty. A ti zajisté uvítají, že jej tak snadno najdou. Je to jedna z nejviditelnějších staveb. Každý, kdo přijíždí do Amsterodamu vlakem, nemůže muzeum přehlédnout," říká Sandra den Hamer. "Očekáváme, že muzeum navštíví v průměru 240 000 lidí ročně," dodává.
Je pravda, že pokud přijíždíte do Amsterodamu vlakem, tato extravagantní stavba okamžitě upoutá vaši pozornost. Stejně jako na druhé straně kolejí jiná pozoruhodná architektura, která zde stojí již několik let – centrum technologie a vědy NEMO, impozantní budova ve tvaru obrovské lodě – dílo světoznámého italského architekta Renzo Piana.
Přinejmenším tyto dvě stavby dokazují, že Amsterodam je město, které se nebojí nové, moderní, třeba i provokující architektury a že jeho nový vzhled je spoluvytvářen špičkovými světovými architekty, ačkoliv těch vynikajících domácích, kteří naopak staví po celém světě, má Holandsko jistě dost.
