Jan Kotěra byl velkým obdivovatelem Hendrika Petruse Berlageho, autora nadčasové amsterdamské burzy (1896–1903). Vliv této stavby je patrný zejména na královéhradeckém muzeu – nejvýznamnější budově, kterou český architekt navrhl.
Kotěrovo muzeum v Hradci Králové
Také Kotěrovi žáci a spolupracovníci Otakar Novotný, Josef Gočár a Pavel Janák navštívili několikrát Nizozemsko. Novotný pak navrhl ještě před první světovou válkou sérii staveb z neomítaného zdiva, jako byl Štencův dům v Praze, sokolovny v Rakovníku a Holicích nebo vily v Benešově, Rakovníku a na pražském Vyšehradě, které jako by těm holandským z oka vypadly. Gočár těžil ze stejného zdroje v raných dvacátých letech, když projektoval sérii školních budov v Hradci Králové, a Janák v téže době navrhl v holandském stylu skupinu rodinných domů pro své přátele výtvarníky Bohumila Kafku, Emila Fillu, Vincence Beneše a Jaroslava Bendu na pražské Ořechovce.
Jeho vzorem byl zejména Michel de Klerk, mistr různých cihelných vazeb. Janákovi se také podařilo získat dalšího významného nizozemského architekta Marta Stama, jenž se pak zúčastnil výstavby známé kolonie funkcionalistických vil na pražské Babě v roce 1932, kde navrhl Paličkův dům. V Brně byli zase obdivovateli architektury Nizozemska další Kotěrův žák Bohuslav Fuchs či Jindřich Kumpošt – oba ve své rané tvorbě.
OSADA BABA
Další čelný představitel evropské moderní architektury té doby J. J. P. Oud přednášel na sklonku roku 1924 v rámci cyklu, pořádaného Klubem architektů, v Praze a Brně. Oud a Johannes Duiker se zúčastnili dvou soutěží na našem území. Vliv nizozemské avantgardní skupiny de Stijl je pak patrný třeba na nedávno hezky rekonstruované kavárně Era v Brně od Josefa Kranze nebo módním salonu Femina v České ulici tamtéž od architekta Jaroslava Grunta. Nizozemská moderní architektura měla zkrátka u nás výborný zvuk, o čemž svědčí četné články v časopisech Stavitel a Stavba.
Přečtěte si o rekonstruované kavárně ERA |
V otevřeném autobuse Josef Gočár i Pavel Janák – oba pedagogové na Akademii výtvarných umění, resp. Uměleckoprůmyslové škole v Praze – brali do Holandska také své studenty. Janák k tomu měl k dispozici speciální otevřený školní autobus. Výpravu doprovázela jeho paní, která studentům vařila. A tak není divu, že Gočárův žák Jan Gillar byl inspirován holandskou stavbou – známou školní budovu Johannese Duikera v Amsterdamu. Ta umožňovala výuku za hezkého počasí na terasách umístěných vedle učeben. Gillar tento motiv tzv. open-air school použil u svého vítězného návrhu tzv. Francouzských škol v Praze-Dejvicích, které byly postaveny v roce 1934 nedaleko dnešního Vítězného náměstí. Areál škol je považován za jeho vůbec nejvýznamnější stavbu a za skvost meziválečné funkcionalistické architektury.
Duiker byl také spoluautorem lázeňského areálu Sonnenstraal ve městě Hilversum, který se stal vzorem pro podobná zařízení budovaná u nás. Jeho spolupracovník Bernard Bijvoet byl spoluautorem slavného Skleněného domu – Maison de Verre v Paříži (s Pierrem Chareauem, 1928–1932). Tato stavba zase inspirovala dalšího Gočárova žáka Františka Zelenku, autora pražského Skleněného domu v Palackého ulici (ze skleněných tvárnic byly parapety a příčky uvnitř stavby).
Obnovení zpřetrhaných vazeb
A co práce našich meziválečných architektů v Holandsku? Vladimír Karfík, ve třicátých letech hlavní postava zlínské baťovské architektury, navrhl pro obuvnický koncern obchodní dům Baťa v Amsterdamu.
Vzájemných vazeb mezi tolerantním Nizozemskem a Československem, jež se nebránily avantgardním tendencím, bylo mnohem více, tohle byl jen takový telegrafický výčet. Druhá světová válka a komunistický režim u nás tyto vazby přerušily. Po ruské okupaci v roce 1968 emigrovalo do Nizozemska několik našich architektů. Dnes tam proudí čeští studenti nebo na praxi mladí projektanti a zpřetrhané vazby se opět obnovují.
Nizozemsko je navíc stále – na rozdíl od naší země – jedním z hlavních center světové moderní architektury. Některé nejnovější realizace v Amsterdamu, které jsem navštívil během své cesty, si proto příště představíme.
