Lidovky.cz: Krejčovinu jste studovala na střední škole, ale pak jste také 11 let dělala ve Škodovce. Není to k módě příliš daleká cesta?
Ono to tvoření začalo vlastně už v dětství, když jsem oblékala panenky. Milovala jsem látky, krajky a měla jsem velmi bujnou fantazii. Různě jsem se omotávala do záclon a představovala si, tak jako každá malá holka, že jsem princezna. Můj tatínek se po smrti maminky, která odešla v mých osmi letech, pokoušel, jak nejlépe uměl, postarat o domácnost a někdy i šil.
Pamatuji si, že na starém šlapacím stroji, šil mému bráchovi zimní bundu. Neměl žádný střih, všechno dělal od oka. Výsledek byl strašidelný. Bratr vypadal jako obr, který si vypůjčil čarodějný límec od pana Viga z Arabely to byly experimenty! Historek z tohoto období mám mnoho, ale to by bylo na dlouhé povídání.
To bylo tedy moje seznámení s řemeslem a proto jsem logicky v pozdějším věku zvolila obor dámská krejčová. Šila jsem ráda a také mě hodně bavilo přešívat staré věci. Vzala jsem košili po babičce, odpárala rukávy a hned byla vestička na diskotéku. Po vyučení, to se psal rok 1995, bylo těžké sehnat práci za rozumné peníze. Švadleny si vydělaly kolem 3 000 Kč a to bylo málo. Rozhodla jsem se tedy v sedmnácti letech vzít osud do vlastních rukou. Nastoupila jsem do
Marie Stará stojí za značkou Rodná hrouda.
mladoboleslavské Škodovky na montážní linku Felicií. Vyfasovala svoje první montérky a nářadí, byly to drsné časy. Celou dobu ve Škodovce, jsem si šila nejrůznější modely na sebe a ráda na sebe upozorňovala. Myslím, že to bylo také z důvodu malého sebevědomí, tak jsem si to tímto způsobem kompenzovala. Po čase jsem však zjistila, že se nemám dostatečně ráda a jsem neustále nespokojená, ukřivděná a hádavá. Často jsem záviděla ostatním lepší práci, rodinu, úspěch, spokojenost.
Nastal čas, začít pracovat na sobě a tím bylo uvědomění si toho, že problém je ve mně. Přestala jsem se litovat, jaký mám těžký život a začala ho brát takový jaký je. Musela jsem odpustit sama sobě a ostatním za věci, které třeba nevědomky na mě spáchaly a jít dál. Byla to ohromná úleva, dostavil se pocit lásky k sobě a celému světu. Během práce v automobilce jsem vystřídala mnoho pozic, dokonce jsem chvíli opravovala i auta, vypracovala jsem se na asistentku vedoucích konečné montáže Octavií, dodělala si vzdělání a nakonec se rozhodla odejít. Psal se rok 2007.
Lidovky.cz: Jaký byl důvod nebo inspirace pro vznik značky Rodná Hrouda?
Pár let jsem pracovala jako prodejce nových vozů a ze začátku mě to moc bavilo. Potkávala jsem fajn lidi, měla jsem dobrého šéfa a vydělávala slušné peníze. Přišla však „ekonomická krize“ a zákazníci stále tlačili na ceny. Chtěli nejlépe vše s ohromnou slevou, nebo zadarmo! Výrobci začali vyrábět tak, aby výrobky vydržely méně, než v dobách minulých. Týká se to vlastně všech oborů, snížila se kvalita na úkor ceny. Kupujeme nekvalitní věci za pár korun a necháváme peníze v obchodních řetězcích, které nepatří Čechům a tím pádem ty tržby jdou úplně do jiné země. Přepadl mě smutek a pocit beznaděje. Dala jsem v práci výpověď a řekla si, že musím začít dělat věci, které mi budou dávat smysl. Nevěděla jsem však co.
Šla jsem na úřad práce a měla čas popřemýšlet nad životem. Jednou přijeli přátelé na návštěvu ze Španělska a já chtěla koupit pěkný dárek z Čech. Musím přiznat, že jsem měla celkem problém, protože hodně věcí mělo visačku Made in China. Nakonec jsem koupila slaměné ozdoby. Uvědomila jsem si, že by bylo dobré začít vyrábět věci ryze české.
  |
Lidovky.cz: Proč právě folklor, není to dnes spíše přežitek?
Pro mnoho lidí ano. Představí si pořad „Sejdeme se na Vlachovce“ a nechápou, že je to špatný pohled na naši kulturu. Naši předkové a budoucí generace si zaslouží určitě větší zájem, než si myslíme. Když poznáte svoje předky, tak jako já, tak se vám sevře srdce a stydíte se za to, že jste byl tak lhostejný. Celé generace se snažili o přežití rodu a vždy myslely na další a budoucí generace. Domy se stavěly tak aby vydržely a vlastně všechno bylo jiné. Lidé si vážili toho co měli, protože život byl dříve velmi těžký.
Také je velmi spojovala víra a kultura. Měli své zvyky a tradice, které se na pár místech v republice ještě dochovaly. Já jsem se do folkloru zamilovala a tak jsem se rozhodla založit Rodnou Hroudu.
Lidovky.cz: Jestliže jedním z hybných momentů značky byla „špatná nabídka“ dárků či suvenýrů, které by něco vypovídaly o Česku, našli si již turisté cestu k Rodné hroudě?
Hybným momentem bylo především moje dozrání a radost z toho, že jsem tady doma. Neměla jsem ambice vyrábět suvenýry. Chtěla jsem vyrábět oblečení z tradičních českých materiálů a drobné doplňky. Začala jsem dostávat objednávky od tuzemských zákazníků a občas se objevili i z ciziny. Věřím, že si mě ale turisté najdou.
Lidovky.cz: Oblékáte i muže, přitom návrháři se zaměřují nejčastěji jen na ženy nebo jen muže - Jak vnímají vaši módu oni a jaký je u pánů ohlas?
Rodná Hrouda má široký záběr. Vyrábíme často na zakázku a ke každému zákazníkovi přistupujeme individuálně. Ženy milují šaty z ručně tištěné látky a muži si pochvalují lněné košile. Navrhuji a šiji svatební šaty apod. Poptávka se neustále mění.
Národní kostým pod názvem "Vesna- bohyně jara" pro Českou Miss Earth 2015 Karolínu Mališovou.
Lidovky.cz: Šila jste již třetím rokem národní kostým pro Českou Miss, která reprezentovala Česko v zahraničí. Jak spolupráce vznikla a jaký byl ohlas na šaty?
Tvrdím, že nic není náhoda. Když jste ve správný čas na správném místě, tak se začnou dít věci. Musíte mít oči dokořán, být připravený a mít odvahu. Já tak vlastně žiji, protože vše co mi život přinese beru jako zkoušku a někdy i výzvu. Takže teď si asi říkáte, že odbíhám od tématu, ale je to vlastně odpověď. Když jsem byla oslovena z České Miss, tak to byl jeden z těch okamžiků.
Národní kostým má vždy příběh a nějakou souvislost s naší minulostí. Inspiruje mě folklor, státní symboly, staří slovanští bohové apod. V roce 2014 se Česká Miss World Tereza Skoumalová umístila v TOP 20 jako talentovaná modelka a mohla tak na slavnostním večeru v Londýně tančit v první řadě, jako bohyně Živa. Je těžké se prosadit mezi 120 finalistkami, vždy se ale snažím, aby něčím zaujaly a slušelo jim to. Tento měsíc byl představen národní kostým České Miss Earth 2015 Karolíny Mališové. Vytvořila jsem bohyni Vesnu, která symbolizuje jaro, mládí a nespoutanou lásku.
Lidovky.cz: Na internetových stránkách uvádíte, že kromě oblečení děláte i interiérové doplňky a řemeslné výrobky. O co jde? A jaké plány máte se značkou do budoucna?
Ano, to máte pravdu. Začali jsme vyrábět tradiční chalupářské peřiny, polštářky a doplňky do interiéru. Hodí se i do moderního bytu a dotváří tak atmosféru venkovského stylu. Můžete být v bytě a cítit se jako na venkově.
Lidovky.cz: A jaké plány máte se značkou do budoucna?
Přeji si, abychom měli stále tak spokojené zákazníky a mohli značku rozšířit po celém území republiky. Bude to ještě dlouhá cesta, ale když vás práce baví a děláte to jak nejlépe umíte, dříve nebo později budete mít úspěch.
