Ten parfém do jisté míry dokonale zosobňuje styl britské značky Lush, jejíž obchody v nákupních centrech ucítíte už zdálky. Line se z nich drze pronikavý ovocný a květinový odér mýdel a šumivých bomb do koupele, kterému není úniku.
I uvnitř najdete tak trochu punk – třeba mýdlům dala tvar forma na bábovku v dobách, kdy majitelé značky neměli peníze na ty správné nádoby. Jen punkovou černou tu nahradily jásavé a křiklavé barvy přesně odpovídající divokým čichovým dojmům. A všechno je tak trochu naruby, naschvál, neučesané, na koleně, prostě opak toho, jak pracují velcí ctihodní výrobci. Jenže když se podíváte pod pokličku, zjistíte, že ten šok je nakonec vlastně strašně hravý a zábavný. A takový je i parfém Dirty.
Kontrarevoluce a udržitelnost v parfémářství. Jak voní voňavka z odpadu? |
V angličtině znamená dirty špinavý. Můžete se vsadit, že takový název by u Diora či Gucci neprošel. Kdo by chtěl koupit parfém, který už jen názvem vyvolává pocit nečistoty? Jenže je to přesně naopak. Dirty je tak čisťounká vůně, jakou si jen umíte představit, a hlavně je svěží. Tuto svou kvalitu si půjčuje z pocitu svěžího dechu poté, co jsme si vyčistili zuby.
Ano, zásadní roli má v parfému máta. Nevznikla však sladká přímočará žvýkačková vůně, kterou by si těžko někdo dobrovolně nanesl, nýbrž spíše mořsky slaná a nahořklá komplexní svěžest. O to se máta postarala v kombinaci se zelenými bylinkami: pelyňkem, tymiánem a levandulí. Ty se tradičně používaly do pánských kolínských, takže Dirty navzdory svému názvu voní čistě, svěže a – kdyby nebylo té mátové nálože – jemně staromilsky, čímž odkazuje na klasickou parfumérskou kategorii fougere čili vůně založené na trojkombinaci levandule, mechu větvičníku a kumarinu (látky vonící po posečené trávě).
Rozhodně tedy žádná špína. Ono slovo dirty má v angličtině ještě jeden význam: rajcovní, lascivní či v erotickém smyslu dráždivý. Majitel značky Mark Constantine ostatně parfém vytvořil jako jakési afrodivné, diziakum. I když se mladí muži ráno často ani nestihnou vysprchovat a myslí si, že situaci zachrání tím, že pod tričko z předešlého dne nastříkají dvojitou dávku deodorantu (prý se tomu říká italská sprcha), před milostnými hrátkami si zuby vždycky stačí vyčistit. Máta a sex jedno jsou. Buď jak buď, svěžest Dirty je nekonečná – vůně má obdivuhodně dlouhou výdrž, jak to dnes mileniálové požadují. Ráno ji nanesete na kůži a večer je stále silně cítit. Že by ta sprcha opravdu nebyla třeba?
Rodinný podnik
Takhle punkový je příběh i celé značky. Mark Constantine je samouk. Spolu s manželkou založil v 70. letech svou první firmu, která se vypracovala na dvorního dodavatele známé společnosti The Body Shop. Ta posléze ty nejúspěšnější receptury od manželů koupila.
S devíti miliony liber v kapse a několika společníky rozjeli další podnik, jenž však během šesti let přišel na buben. A tak v roce 1995 začínali v jihoanglickém přístavním městě Poole zase od nuly, když založili Lush. Protože se z předchozího nezdaru poučili, nezkrachovali, takže mohli časem k mýdlům přidat i řadu parfémů a dekorativní kosmetiku. Nejprve roku 2003 založili samostatnou značku B Never Too Busy To Be Beautiful, ale později většinu jejích parfémů začlenili pod Lush a přejmenovali na Gorilla Perfume, prý podle vzezření otce a syna Constantinových, kteří je vytvářejí (nyní ve spolupráci s Emmou Dickovou).
Ani jeden z nich přitom nemá klasické parfumérské vzdělání. Mark Constantine začínal jako teenager v kadeřnickém salonu, vysokou školu nestudoval vůbec a o vůních se učil dvacet let od parfumérů, s nimiž spolupracoval. Přesto umí vytvořit parfémy, které se těší přízni kritiků. Biofyzik a znalec parfémů Luca Turin jim zhusta dává čtyři z pěti hvězdiček a nešetří slovy chvály, i když připouští, že se zřejmě nedočkají tak masové obliby jako třeba Chanel No. 5.
„Vůně Lush se těžko zařazují do kategorií: na niche značku jsou příliš doširoka rozkročené, na mainstream zase příliš jsou parfumérským ekvivalentem protestní strany, které se daří v průzkumech veřejného mínění, ale jež nemá ani jednoho poslance v parlamentu. Parfuméři Lush Mark a Simon Constantineovi jsou názornou ilustrací toho, že nemusíte chodit do specializovaných škol velkých parfumérských firem, a přesto dokážete vytvořit skvělá díla,“ napsal ve své loňské sbírce recenzí parfémů.
Gorilla Perfume se pyšní výrazným podílem přírodních složek, což je na vůních poznat – jsou o něco hutnější a hlubší než parfémy složené z čistě synteticky získaných aromatických molekul. I britská značka syntetika používá, jen to s nimi nepřehání a nepoužívá je jako levnější náhražky naturálních složek. Ostatně kdyby všichni – a hlavně parfumérští giganti prodávající po milionech flakonů – používali jen přírodní látky, asi bychom v honbě za květinami, bylinami a vonnými pryskyřicemi vydrancovali planetu až na dřeň.
Hlavně se však značka Gorilla Perfume vyznačuje tím, že v každoroční záplavě stovek nových parfémů, jež většinou voní nápadně podobně, vytváří vůně nadmíru osobité a vzdor svému názvu se po nikom neopičí.
Občas je výsledek jen pro odvážné – třeba Rentless na úvod zaskočí pronikavou vůní připomínající lák od okurek, ve kterém kuchaři nešetřili koprem; nebo Dear John s výrazně kořeněnými tóny kmínu, i když má obsahovat výtah z kuliček koriandru; a Lust čichové receptory zahltí hutnou vůní křiklavého jasmínu. Naopak takový Smuggler’s Soul překvapí svou příjemnou dřevitou vůní palisandru a santalu a zatím nejnovější počin Goddess jemně medicinálními tóny.
Všechny ty rozmanité vůně lze shrnout jedním slovem: hravé. A takové jsou, jak už jste jistě poznali, i jejich názvy. Goddess čili bohyně je pánský parfém. Dirty je svěžest sama. A pak tu je sladká What Would Love Do? (Co by udělala láska?), dřevitá Smuggler’s Soul (Duše pašeráka), svěží The Smell of Weather Turning (Vůně měnícího se počasí), zemitá The President’s Hat (Prezidentova čapka) či svěží květinová Kerbside Violet (Fialka od obrubníku)…
