Pražské "belgické" brasserii Les Moules nelze upřít odvahu. Vytasit na konzervativního českého zákazníka pivo s višňovou či malinovou příchutí si v této zemi stále ještě troufne málokdo. Příliš mě tedy nepřekvapilo, že jsem od okolních stolů slyšela češtinu jen sporadicky. Útulná, tmavým dřevem obložená restaurace věrně kopírující styl bruselských pivnic, s výhledem na roh Pařížské a Maiselovy ulice se koneckonců nachází na jedné z nejvyšlapanějších turistických stezek Prahy. Přesto mi přišlo trochu líto, že je tak málo našinců ochotných si s pivem zaexperimentovat. Les Moules se totiž specializuje na užití piva v gastronomii. Stejně jako vám v luxusní restauraci doporučí ke každému chodu to správné víno, zde slibují spárovat váš pokrm s vhodným druhem zlatavého (či tmavého) moku. V obsáhlém nápojovém lístku najdete přes třicet značek převážně belgického piva, od zmíněného pětistupňového třešňového aperitivu Belle-Vue Kriek či klasiku Stella Artois přes trapistický Rochefort až ke klášternímu tmavému Kasteelu s příchutí portského, u něhož se obsah alkoholu blíží vínu. Z českých značek tu čepují pouze Staropramen. Není divu: smíchovský pivovar totiž tuto restauraci vlastní a právě jejím prostřednictvím se snaží šířit pivně-kulinární kulturu v hlavním městě.
Chcete doporučení, co si dát? Nedočkáte se
Chvályhodný počin. Jen škoda že poněkud nedotažený. Od gastropivnice, za kterou se Les Moules zjevně považuje, bych totiž očekávala, že mi personál ochotně a erudovaně poradí, jaký nápoj by se nejlépe hodil k jídlu, které jsem si právě objednala. Bohužel se tak nestalo. Já i můj společník jsme i po čtvrtince Krieku a jahodového Brussels Framboos (oba 159 Kč) měli stále žízeň. Zeptali jsme se tedy našeho číšníka, jaké pití by nám doporučil k zapečené čekance se šunkou a sýrem Comté (175 Kč) a ke carpacciu z mušlí svatého Jakuba (295 Kč), které jsme si objednali jako předkrm. Místo odpovědi se nám dostalo blazeovaného gesta směrem k nápojovému lístku a unylého "vyberte si". Takto si servis ve specializované brasserii opravdu nepředstavuji.
Nejsem zkušená pivařka, a sáhla jsem tedy po možná trochu příliš silném, nicméně výtečném tmavém pivu Leffe Bruin. Brzy se ukázalo, že je to v podstatě jedno: moje drahé svatojakubské mušle byly totiž sice správně měkké, ale takřka bez chuti, takže by je sebevhodnější pivo stejně nezachránilo.
Jak už název restaurace napovídá, hlavní atrakcí jsou zde mušle. Naše návštěva se tedy bez nich nemohla obejít. V Les Moules je připravují na desatero způsobů včetně provensálských, dušených na pivě či na česneku, a od jejich vylovení do okamžiku, kdy se vám dostanou na stůl, prý neuplyne více než dvanáct hodin.
Já jsem se rozhodla pro belgickou klasiku – mušle dušené na bílém víně (porce 1 kg za 295 Kč). A musím říci, že tentokrát kuchař nezklamal. Mušle byly opravdu čerstvé a perfektně podušené tak, aby se otevřely, ale zároveň nepřevařily do tvrda. Správně zredukované omáčce dodával říz nasekaný libeček s hořčičným semínkem. Hranolky, které je třeba si objednat zvlášť (malá porce za 45 Kč), zde také umí: vypečené dozlatova bez zbytečné mastnoty, servírované, dokud se z nich ještě kouří. Pokud tedy do Les Moules zavítáte, tohle belgické národní jídlo si rozhodně nenechte ujít. Problém ovšem budete mít po jídle: nedají vám zde totiž mokrý ubrousek na ruce, které budete ke konzumaci mušlí pochopitelně používat. A to je pro restauraci, která se na tento pokrm specializuje, zásadní nedostatek.
Gumoví šneci a nudný jazyk
Méně nadšeni jsme už byli z lehce gumových šneků v česnekovém másle s petrželkou (tucet za 295 Kč). Pošírovaný vepřový jazyk se spařenou jarní zeleninou (295 Kč) mého spolustolovníka sice neurazil, ale ani ničím nezaujal. Rozumějte: ne že by v Les Moules vařili vyloženě špatně. Některá jídla jsou dokonce velmi chutná. Ovšem za ceny, které si účtují, bych očekávala přinejmenším konzistentní kvalitu napříč jídelním lístkem. Místo toho mě čekalo další zklamání ve formě dezertu. Ne každá restaurace se může pochlubit výběrem vlastních domácích pralinek a čokoládových lanýžů (195 Kč). Je ale opravdu nutné servírovat je přímo z ledničky ztuhlé na kost? Zbytečně se tím tlumí jejich delikátní kakaové aroma. Je to stejný prohřešek, jako kdyby před vás postavili studený sýr nebo vás nutili pít vyzrálé červené víno okamžitě po odkorkování. To už si raději objednejte čerstvé ovoce, které můžete namáčet v čokoládové fontáně. Na tom se alespoň nedá nic zkazit.
Les Moules zkrátka zkouší kopat o ligu výš, než jí přísluší. Nechybí 
zde dobré nápady ani snaha, ale v samotném provedení vždy něco skřípe. To se týká i atmosféry. Útulný interiér, jemuž vévodí dlouhý bar, přímo vyzývá k dlouhému posezení s přáteli u piva. Když už si ale majitelé dali takovou práci s dekorem, proč tu proboha pouští rádio? To je mor, který zcela nepochopitelně stále ještě trápí spoustu českých restaurací, a Les Moules bohužel není výjimkou. Nevím, jak vy, ale já si pod pojmem romantická hudební kulisa rozhodně nepředstavuji vřískání moderátorů Evropy 2. Opravdu je pro majitele "belgické" restaurace takový problém zakoupit třeba cédéčko Jacquesa Brela? Udělalo by pro atmosféru v Les Moules víc než ony drahé dřevěné panely s historickou patinou.
