Hojně se vyskytuje především v listnatých teplomilných lesích, nejčastěji v nížinách, roste pod duby, buky, habry, lípami. Plodnice dorůstají až kolem 200 mm, v mládí je klobouk polokulovitý, později klenutý až poduškově rozložený. Pokožka klobouku, která za sucha rozpraskává, je barevně variabilní, v odstínech hnědých až hnědošedých. Třeň je v mládí soudkovitý, později kyjovitý s výraznou síťkou s oky v horní části. Bílá dužnina barvu nemění.
Záměna za jedovaté druhy je malá, laik si může hřib dubový splést s nejedlým hřibem žlučníkem, který má rovněž výraznou síťku na třeni, dužnina však na řezu růžoví a je hořká, roste však pod jehličnany. Na stejných místech se může objevit vzácný jedlý hřib bronzový.
Pečené hřiby po provensálsku
Klobouky nakrájíme na tenké plátky, nožičky nadrobno nasekáme. V pánvi rozpustíme olej s máslem v poměru 1 : 1, plátky klobouků opečeme dozlatova z obou stran, osolíme, opepříme, odložíme stranou na teplé místo. Do šťávy po pečení přidáme nasekané nožičky, česnek, cibulku i s natí, strouhanku. Směs krátce orestujeme, osolíme, opepříme. Na talíře rozložíme plátky klobouků, posypeme orestovanou směsí a nasekanou petrželkou. Dochutíme citronovou šťávou. Podáváme s bagetou, případně se suchým bílým vínem. |
