Hezký článek. Římská kuchyně není tak známá jako její sousední kuchyně, díky za to. Měl bych ale několik upřesnění. GuaNciale se píše s "n", tedy ne "guaciale". (Mimochodem: výslovnost je "guančále", i je němé.) Má opravdu jinou chuť než pancetta nebo obyčejná slanina a dokáže prosytit celou omáčku Amatriciana zvláštní vůní a posílit její chuť, takže Amatriciana nepotřebuje moc surovin. V klasickém receptu není petržel ani peperoncino, jen guanciale, rajčata, popř. pepř a navrch pecorino. K tomu dále:
"Pecorino" neznamená nic než "ovčí sýr" ("pecora" je "ovce"). Liší se samozřejmě podle původu, přičemž správná Amatriciana vyžaduje Pecorino d'Amatrice, ovčí sýr pocházející přímo z okolí městečka Amatrice. Tento sýr je méně slaný než klasické pecorino, které se prodává i v našich supermarketech. Nedá se snadno sehnat, dokonce ani v Itálii. Když ho neseženeme, musíme holt použít jiné pecorino a v duchu si představovat, že to není úplně přesně ono. (Ale Amatriciana chutná dobře i s obyčejným pecorinem a dokonce i s pancettou.)