Navštivte architektku Dariu Kulachek a její maminku Oksanu v jedné z prodejen jejich značky Defidu Bakery (z francouzského defidoux, tedy sladká výzva), a určitě uvěříte, že podnikání se svou maminkou byste zvládli i vy. Rodačky z jihoukrajinského Chersonu, které se znovu sešly v Praze před pěti lety, tvoří dynamické duo a spíše než rodinným poutem byste je spojili dlouholetým přátelstvím. Daria tu studovala na Fakultě architektury ČVUT a mluví plynně česky, její maminka, vystudovaná ekonomka, ji zdatně dohání.
Společně jsme se potkaly na adrese Vinohradská 17, kde ani ne před rokem otevřely vlajkovou loď a zároveň druhou pobočku svého pekařského podniku. Interiér navrhovala dcera, jež je dokonce podepsaná pod vkusnou malbou na stěnách, za pečivo úhledně vyskládané za skleněným pultem je zase odpovědná maminka.
Role mají rozdělené jasně. Celý rodinný byznys ale vzešel z velké a nepříliš šťastné náhody. Daria Kulachek žila v Praze od svých sedmnácti let. Když jí bylo 20 let, spadla z kola a ošklivě se zranila. Na scénu tak musela nastoupit maminka, která v té době ještě žila na Ukrajině. „Rodiče vždycky chtěli do České republiky. Jsme z jihu Ukrajiny a situace kolem Krymu byla nejistá už tehdy. Já jsem jejich příjezd svým úrazem na kole uspíšila,“ líčí mi sympatická architektka a ukazuje na velkou jizvu, která se jí táhne od čela až k týlu.
Maminka nepříjemnou situaci způsobenou opuštěním rodiny na Ukrajině zaháněla pečením. To ji totiž bavilo celý život. „Pracovala jsem v bance, ale ve čtyřiceti letech mi došlo, že bych měla dělat něco jiného. Tak jsem po příjezdu pekla. Ještě na Ukrajině jsem ale dělala dorty pro známé a měla jsem na ně skvělou zpětnou vazbu,“ říká. A tak v měsících, kdy se její dcera uzdravovala, prostě pekla. Pekla tolik, že se její výrobky dceři i jí už přejídaly, a tak je duo začalo nabízet nejbližšímu okolí.
Zpětná vazba, jak asi tušíte, byla skvělá a objednávky na několikapatrové dorty se množily. A tak se v roce 2020, v době, kdy gastroscéna trpěla pod opatřeními proti šíření koronaviru, Kulachekovy rozhodly, že si založí vlastní výrobnu, kde budou zároveň dorty a pečivo prodávat. A byla to situace buď, anebo. Buď budou pokračovat, anebo pečení nechají.
Nakonec vyhrál risk. V květnu před dvěma lety tak vznikla malá, útulná pobočka na Žižkově, kde kromě krásných dortů s originálními příchutěmi a strukturami vznikaly i božské croissanty s ručně dělanou pistáciovou náplní, francouzské éclairky nebo jemné briošky. Důvod úspěchu? Oksana Kulachek dokonale rozumí chutím a jejich harmonii. „Když vidím recept na papíře, dopředu vím, jak bude výsledek chutnat,“ říká nesměle.
Víc je víc
Její dcera, která pracuje v architektonickém studiu Tétris, má také velký talent. Komunikovat se zákazníky, ptát se jich na zpětnou vazbu a nabídnout jim něco, co jinde nenajdou. Signature produktem Defidu se i proto během několika měsíců fungování stal maxicroissant, croissant pro 15 lidí s neuvěřitelnými rozměry 30 x 50 cm. „Jak jsme je začaly s maminkou vyrábět? Přišla za námi jedna paní a říkala, že potřebuje něco speciálního pro partu Francouzů, které bude doma hostit,“ líčí Daria Kulachek.
„Já jsem si to zase chtěla moc zkusit. Vyšlo to napoprvé,“ říká její maminka k maxi verzi tohoto francouzského pečiva. To prodávají i s různými dipy, do nichž si mohou lidé croissant namáčet. K dnešnímu dni jich prodaly více než sto a sázka na maxi se ukázala jako dobrá volba. Alespoň u nás v Česku. „Mám pocit, že tady větší znamená lepší,“ směje se Daria Kulachek s tím, že ve Francii by podobný koncept asi nefungoval. V maxi nabídce je také dlouhý éclair z odpalovaného těsta nebo velký dort Paris–Brest.
Podařilo upéct největší croissant v Česku
Jejich skvělé pečivo, ať už v normální, nebo maxi verzi, nezůstalo dlouho bez pozornosti: Daria a Oksana Kulachekovy dnes dodávají své křupavé sladkosti, nejčastěji inspirované francouzskými, ale stále častěji i českými nebo ukrajinskými recepty, do několika pražských kaváren. Jen namátkou je mezi nimi holešovická Osada, kavárna Spell nebo dejvické Cafe Borzoi.
„Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mimo Ukrajinu mohla cítit jako doma,“ říká Daria Kulachek, která na začátku ruské invaze pomáhala svým krajanům přes Instagram. „Během Velikonoc jsme také s ukrajinskými ženami a dětmi zdobily sváteční kuliče,“ dodává. Podle její maminky je práce a cílená pomoc nejlepší lék na negativní příliv zpráv z jejich rodné země.
„Nejvíce mě na pečení baví, že vidíme výsledek hned,“ říká Daria Kulachek. „V architektuře to tak není. Zejména v Česku, kde získat stavební povolení trvá i několik let,“ směje se. „Mě zase nejvíce baví samotné pečení, je to pro mě lék, cítím se díky tomu naplněná,“ říká vděčně Oksana Kulachek, autorka nespočtu lahodných receptů, jako je dort z jemné pěny z hořké čokolády, dort ze zázvoru, máty a pekanových ořechů nebo bestseller značky, jemný dort s příchutí maracuji a pistácie.
