Dodal, že až dosud pekl spíše klasické koláče a záviny. "Těším se ale, až se podle naučeného receptu pokusím o hlučínské koláče. Ty jsou výborné," dodal.
Další účastnice pečení s hlučínskou básnířkou Janou Schlossarkovou mezi úplné začátečnice nepatří. "Už jsem je zkoušela doma udělat. Nepovedly se. Snad to bude příště lepší," svěřila se mladá žena.
Celkem si v učebně hlučínského odborného učiliště zástěru navléklo 13 zájemců. Ženy byly ve většině, ale i mužským účastníkům se dařilo těsto tvarovat, plnit a specificky zdobit posypkou. "Byli moc šikovní. Pěkné koláče napekli," pochválila nakonec všechny organizátorka a spisovatelka Schlossarková.
Ta s tradicí pečení koláčů začala před 11 lety. "Zdálo se mi, že si recepty už nikdo nepamatuje a koláče se nepečou," řekla. Dodala, že v posledních letech se situace změnila a i zájem o její kursy je výrazně větší. "Také v obchodech se objevuje častěji zboží označení jako hlučínské koláče," míní. Kvalita ale vždy zaručena není. "Některé prodávané koláče vedle těch hlučínských ani neležely," tvrdí.
Koláče se kdysi zadělávaly husím sádlem
Hlučínský koláč je gastronomický fenomén, který přežil monarchii, dvě světové války, komunismus i současnou konzumní společnost. I přes vekou konkurenci jiných zákusků v obchodech je na Hlučínsku stále nutnou součástí každé větší oslavy a svatby. Recepty na tuto tradiční sladkou pochoutku se v rodinách předávají z generace na generaci.
Na první pohled se hlučínský koláč nijak neliší od jiných. Unikátní je ale ve zdobení a ingrediencích, které se přidávají do těsta. "Recept prodělal vývoj. Kdysi se koláče zadělávaly s husím sádlem a musím říct, že byly skvělé. Dnes se už husí nepoužívá. Charakteristické jsou i tím, že je v nich hodně tuku, takže dlouho vydrží vláčné," popsala Schlossarková.
Důležitý je posyp a nádivka
Hlavní zvláštností hlučínského koláče je posyp. Není to ale drobenka, jaká se běžně používá. Jsou to takové kopečky, zvláště posazené, které vytváří pravidelnou ozdobu.
Koláče mohou mít různé nádivky. "Tradiční a nejčastější jsou tvarohové, makové a povidlové. V nedaleké Vřesině ale dělali náplň třeba ze sušených hrušek a strouhaných jablek," uvedla Schlossarková. Naprostou zvláštností podle ní byly zelné koláče. "Hospodyně nakrouhaly čerstvé zelí, které pak dlouho smažily na másle. Pak se to ochutilo třeba skořicí. Byla to taková náhražka, když byla nouze nebo se neurodilo," uvedla.
