Průzkum na dvou tisících britských dovolenkářích ukázal, že 65 procent z nich bylo zmateno pravidly spropitného, když vyjeli do zahraničí.
Infografika společnosti Wego (ZDE) seskupuje země podle toho, jak moc je jejich etika spropitného podobná. Na první pohled je vidět, že žádná pevná pravidla napříč světem neexistují.
Etika spropitného v různých zemích. Infografika společnosti Wego.
Například v Turecku je spropitné povinné (pokud už není zahrnuto v účtence), pokud ale dáte dýško v Argentině, můžete tím porušit zákon. Podobně je spropitné zakázáno také v Japonsku: riskujete tím totiž, že urazíte jejich národ.
Opačně je na tom Francie, která problémy kolem spropitného zjednodušila. Aby Francouzi zabránili nejednoznačnosti, zahrnují poplatek za servis rovnou v účtence.
Některé země, jako třeba USA, mají rozvinutou kulturu dýška napříč všemi službami, v další řadě zemí, například v Rakousku nebo Nizozemí, je dýško povinné (pokud není zahrnuto na účtence).
Kolik Češi nechávají na spropitném? Pravidlem 10 procent se neřídíme |
Naštěstí většina zemí (např. Velká Británie, Austrálie, Itálie ad.) nadále zůstává u starého zvyku, že dýško není předepsané a závisí na spokojenosti zákazníka, píše server Fine Dining Lovers.
Pokud jedete do zámoří a chcete být připraveni dávat dýško jako místní, projděte si podrobného průvodce etiky spropitného (ZDE).
