Ve městě slídí "divoká smečka" zavilých gurmánů a labužníků. Jsou to neúnavní hledači dobrého jídla za dobrou cenu. Nejsou hloupí, aby toužili vyčenichat "rybu v akci" nebo slevu na husí játra. Chtějí jen to nejlepší. Nenávidí předražená jídla, nekvalitní gastronomii, vyumělkované pokrmy a servilní servis. Jejich lov se docela daří. A jsou velmi rychlí. Když se totiž ve městě objeví prozíravý restauratér a otevře podnik, který splňuje požadovaná kriteria, je v něm hned plno. Aniž by bylo nutné, aby restaurace utrácela stovky tisíc za reklamní kampaň, "divoká smečka" sama restauraci bleskurychle najde, otestuje a jakousi zvláštní "tichou poštou" se o ní dozvědí i ostatní, kteří chtějí dobře jíst a neutrácet "majlant".
Díky Bohu takových podniků, které nepotřebují velkou reklamu, a přesto jsou plné lidí, zvolna přibývá. Někteří provozovatelé už také konečně pochopili, že nelze férově garantovat kompletní menu za 69 korun stejně jako donekonečna uplatňovat 250% marži na 6eurová vína. K těmto osvíceným podnikům určitě patří třeba Café Savoy, (zbrusu-nový) Red Pif, Lokál, Lehká hlava nebo La Gare - a do této originální, francouzsky laděné brasserie "za rozumnou cenu" bych vás chtěl na chvilku pozvat.
Nachází se na adrese V Celnici 3, kde několik let marně bojovala o život jiná restaurace, která však již zmizela v propadlišti gastronomických dějin. La Gare (tedy nádraží; jméno nejspíš naznačuje, že se podnik nachází pár metrů od Masarykova nádraží), přišla s konceptem lidové francouzské kuchyně, které je pro našince stále ještě neznámá a přitažlivá. Atmosféra je tu lehce uvolněná, interiér zázračně provzdušněný, za slunka malá zahrádka praská ve švech a uvnitř je již od otevření značně narváno (ráno tu podávají snídaně, od 11 hodin jídla). V době oběda a večeře rezervace nezbytně nutná!
Tarte Flambee(3koláče pro 3-6 osob) Připravíme kvásek - 8 g sušeného droždí rozmícháme s dvěma lžícemi vlažné vody a necháme odpočinout 15minut. Do kvásku přisypeme 400 g přesáté hladké mouky a 20 cl vlažné vody, vše propracujeme v hladké těsto a necháme odpočnout. Těsto rozdělíme na tři díly a vyválíme kulaté nebo obdélníkové tvary, které potřeme směsí creme fraiche (20 cl, kysaná smetana) a fromage blanc 40% (100 g, tvaroh), posypeme cibulí na měsíčky (na jeden koláč jedna cibule) a 200 g slaniny nakrájené na malé hranolky, pak dáme péct na 8 – 10 minut do předem rozehřáté trouby na 250°C. |
Součástí podniku je i Boutiques Gourmandes, kde si můžete v prosklených vitrinách hned vybrat a odnést domů, to co vám chutnalo v restauraci. Třeba kohoutka na víně ve sklenici, domácí borůvkovou či hruškovou marmeládu, olivovou tapenádu a desítky francouzských sýrů, paštik, terinek a uzenin. Už od snídaňového rána to tady voní čerstvě pečeným domácím slaným i sladkým chlebem a bagetami. A co teprve cukrovinky! Žádné přečinčané dorty s podezřelou dvouměsíční dobou expirace. Ale opět výběr čerstvých zákusků, koláčů, denně 8 až 10 druhů pralinek, lámané čokolády
Největším hitem restaurantu, jehož kuchyni vládne skvělý chef Pavel Veltruský je nyní tzv. Tarte Flambée - tradiční alsaský slaný koláč (se sýrem, se špekem nebo se šneky a špenátem), který si za 165 Kč můžete dát po 19. hodině, ale je tu k mání i typický cassoulet (selská specialita jihozápadní Francie) či rozmanitá denní meníčka. Hrdý nápis, že "všechna vína si dovážíme sami a proto jsou naše ceny výjimečné k poměru kvalita/cena" je na místě. Marže je rozumná, kvalita svědčí o tom, že restauratér ví, co dělá.
Většina zdejších surovin je označena ikonou "galského kohoutka", což znamená, že pocházejí přímo z Francie. Je to znát i na chuti. "Typickou bagetu prostě z naší mouky nikdy neupečete!", říká Vojtěch Tajovský, který spolu se svým kolegou Filipem Nyklíčkem stojí za docela proslulými restauračními projekty jako třeba hospodou "U suchý dásně", nejlepší mušlárnou v Praze Les Moules (zkonzumují se zde téměř 2 tuny mušlí měsíčně) nebo zajímavě přestavěným podnikem ve Stromovce ne náhodou pojmenovaným Vozovna.
La Gare je jejich posledním "dítětem" a je třeba přiznat, že start byl přímo raketový. Všichni, kdo si chtějí kousnout do něčeho dobrého, už tady několikrát byli a tvoří dnes 90 % domácí věrné klientely. Nejzajímavější na tom všem je faktická informace, že oba "otcové" těchto podniků nejsou profesně ani co se vzdělání týká přímo spojeni s oborem gastronomie či restauratérství. Jejich jedinou polehčující okolností tedy je to, že mají rádi dobré jídlo a pití a dokáží se o tuto svou vášeň podělit s ostatními.
